
Markova máma má za sebou těžký boj s vážnou nemocí. Když ho vyhrála, rozhodla se začít si užívat život. Vše prodala a odjela do zahraničí. Markovi chvíli trvalo, než se s tím smířil, ale když viděl mámu šťastnou, nemohl se na ni zlobit.
Když mi bylo sedmnáct, dostala máma po roce léčby rakoviny prsu výsledky, že je v pořádku. Bydleli jsme v rodinném domě jen se starší sestrou Klárou a s mámou. Táta od nás odešel už dávno, když jsme ještě byli malí. Všichni jsme čekali, že se život vrátí do normálu.
Její oznámení byl šok
Na oslavu přijela babička a dvě tety. Když jsme krájeli dort, máma oznámila, že dům prodává, dala výpověď v účetní firmě, kde pracovala patnáct let, a za tři měsíce odjíždí na Island. Našla si práci v hostelu poblíž Akureyri. Nikdo z nás nevěděl, co jí na to říct.
Byl jsem naštvaný. Celý rok jsem se bál, že o mámu přijdu, a teď jsem měl pocit, že mi odchází, i když se uzdravila. Hlavně mě trápilo, že nám to neřekla dřív. Měl jsem před sebou poslední rok vysoké školy a najednou jsem neměl domov, kam bych mohl přijet.
Druhý den jsem za ní šel do kuchyně a zeptal se, jestli vůbec myslí na nás. Odpověděla: „Celý rok jsem myslela jen na vás. Teď chci jednou udělat něco pro sebe.“ Pak mi vysvětlila, že dům prodává kvůli hypotéce a protože v každé místnosti vidí nemoc. A že tam nezůstane navždy, ale potřebuje se vzpamatovat a má jedinečnou možnost, když už má dospělé děti.
Těším se, až se vrátí
Nejdřív jsem se zlobil ještě víc. Po týdnu jsem zašel za babičkou a všechno jí vyprávěl. Řekla mi, že máma ve dvaceti toužila cestovat, jenže otěhotněla s Klárou a na sny nezbyl čas. Zeptal jsem se, jestli to máma někdy řekla nahlas. Babička odpověděla, že ne, že by si to nikdy nedovolila. Tehdy jsem se rozhodl, že s mámou přestanu bojovat.
Dům prodala v květnu, já zůstal ve studentském bytě a v červnu jsem školu dokončil. Máma odletěla o týden později. Posílala fotky sopek, ovcí a hostelu, kde měla vlastní pokoj s oknem na fjord. Na snímcích se smála tak, jak jsem ji dlouho neviděl. Loni v létě jsem za ní s Klárou přiletěl na dva týdny. Vozila nás po ostrově v půjčeném autě a já poprvé nelitoval, že odjela. Na Vánoce se vrací domů, k babičce, a já se na to těším.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




