Adam (41): Na benzince jsme omylem zapomněli vlastní dceru a všimli si toho až o desítky kilometrů dál

šokovaný starší muž překvapený facepalm
Zdroj: Freepik

Adam vzal rodinu na dovolenou a starší dceru nechal jen autem s tchyní a tchánem. Hned po první zastávce si ale uvědomil, že to nejspíš byla chyba.

Gabriela Budějcká
Gabriela Budějcká 16. 11. 2026 13:00

Loni v létě jsme jeli na dovolenou s tchyní a tchánem do Chorvatska ve dvou autech. V jednom jsme jeli s manželkou a mladší dcerou. Starší jela s dědou a babičkou, aby s nimi mohla poslouchat písničky a povídat si. Nevadilo mi to. Proč by mělo?

Ztuhla mi krev v žilách

Na benzince u Brna jsme zastavili na toaletu. Když jsme odjížděli, ptal jsem se manželky, jestli jsme všichni, a ona mi to potvrdila. Starší dcera jela dál s prarodiči. Plánovali jsme zastavit až někde před slovinskými hranicemi.

Po osmdesáti kilometrech jsme stavěli na odpočívadle v Rakousku. Starší dcera z auta prarodičů nevystoupila a já nejprve předpokládal, že zůstala v autě, ale pak ke mně přišel tchán. „Kde je Eliška? Vždyť jela s vámi, ne?“ Chvíli jsem na něj zůstal zírat, než mi došlo, že naše dcera s námi není.

Rozhodl jsem rychle. Manželka ihned vyhledala číslo benzinky, ale nikdo to nezvedal. Volala znovu a znovu. Okamžitě jsme nasedli do auta a otočili se a zamířili zpátky. Oba jsme byli ve stresu a manželka neustále plakala, že je to její chyba, že měla svoji dceru zkontrolovat. Oba jsme se proklínali, že jsme Elišku donutili nechat telefon doma.

Poradily si

Na hranicích mi zazvonil telefon a volalo mi neznámé číslo. Byla to Eliška. Paní pokladní ji vyzpovídala a společně našli moje telefonní číslo na internetu na stránkách mého zaměstnavatele. Zeptal jsem se, jestli je Eliška v pořádku, a ona odpověděla: „Jo, dostala jsem hot dog a limonádu a prodavačka mi ukazovala fotky svých koček.“

Na benzinku jsme dorazili po hodině a dvaceti minutách. Eliška seděla v obchodě v pokladní zástěře. Objal jsem ji a dlouho jsem ji nechtěl pustit. Pokladní jsem poděkoval a koupil jsem dceři, na co si jen vzpomněla.

Večer v apartmánu jsme si sedli ke stolu a přiznali si, že jsme se všichni spoléhali jeden na druhého. Od té doby u každé zastávky počítáme hlavy nahlas. 

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Vítejte u Ireny Obermannové

Vítejte u Ireny Obermannové

Související články

Další články