Karel (43): Dcera si mi postěžovala, že se jí ve škole smějí. Vzal jsem si ji do parády a teď je z ní třídní hvězda

Dceři Natálce je jedenáct, chodí do páté třídy na základní škole na sídlišti. Loni na podzim přišla jednou ze školy, a místo aby jako obvykle zamířila rovnou k televizi, sedla si vedle mě na gauč a řekla, že ji ve třídě pomlouvají kvůli tělocviku.

Josef (57): Před pár lety jsem pomáhal mladé dívce u nehody. O šest let později mi zazvonila u dveří

Byla ze všech nejslabší

Při hodině zkoušeli šplh na provaze a Natálka se nedostala ani půl metru nad zem, zatímco většina spolužáků vyšplhala až ke stropu tělocvičny. Dva kluci ze třídy jí pak o přestávce nadávali do slabochů a jedna holka to okomentovala před celou třídou, že je nejslabší v ročníku.

Zeptal jsem se jí, jestli by chtěla, abychom na tom spolu začali pracovat, aby příště byla na hodinu připravená líp. Přikývla. Od listopadu jsme dvakrát týdně chodili ven na dětské hřiště u paneláku, kde jsou venkovní hrazdy.

Začínali jsme jednoduše – visem na hrazdě, pak přítahy s gumou, kterou jsem koupil v obchodě se sportovními potřebami, později kliky a shyby s mou pomocí. Natálka první týdny nezvládla skoro nic a často chtěla trénink po deseti minutách vzdát. „Zkus to ještě jednou. Takhle spolužákům nedokážeš, že jsi silná.“

Dušan (41): Povýšeně jsem manželce naznačil, že vzdělání je víc než řemeslo. Krutě se mi to vymstilo

Učitelka ode mě chtěla poradit

Po dvou měsících zvládla první samostatný přítah na hrazdě. Po čtyřech už visela na provaze v tělocvičně déle než předtím kdokoli ze třídy, a v březnu, při dalším testu šplhu, vyšplhala jako první ze všech, rychleji než kluci, kteří se jí předtím smáli.

V dubnu mě po třídní schůzce zastavila paní učitelka tělocviku a zeptala se, co přesně s Natálkou trénujeme, protože prý takový posun u dítěte za pár měsíců ještě neviděla. Vysvětlil jsem jí, co děláme a jak postupujeme. Řekla, že by ráda využila něco podobného i u dalších dětí ve třídě, které mají se šplhem a hrazdou problém, a zeptala se, jestli bych jí nemohl poradit, jak je motivovat, aby to nevzdávaly po prvním neúspěchu.

Zasmál jsem se tomu. „Nevím, jak na děti. Vím jen, jak na to své.“ Ale nechtěla se nechat odbýt, a tak jsme se domluvili, že na příští hodinu tělocviku přijdu s Natálkou a zkusíme, jestli by její úspěch nemotivoval i ostatní děti. Stal se z ní vzor pro ostatní spolužáky a ještě jsme posílili náš vztah.

Hanuš (52): Obětovali jsme s manželkou úspory na dceřin sen. Když jsem jí navrhl návrat domů, zablokovala si mě

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].