Teodor (43): Do třídy mé dcery nastoupil chlapec, který si myslí, že je pes. Rodiče nás žádají, abychom ho v tom podporovali

Ještě před měsícem byla třída mé dcery normální. Skupina malých chlapců a dívek v první třídě, kterou má na starosti mladá a příjemná paní učitelka.

Drahoš (49): Místo klidu na školení jsem zažil den plný strachu. Výchova dcery mi dává zabrat

Perfektní spolupráce školy a rodičů nás těší

Naše dcera Eliška navštěvuje první třídu. Má osmnáct spolužáků. Vesměs máme všichni stejnou životní úroveň a podobný náhled na výchovu. Na třídních schůzkách je vidět, že všichni pro své děti uděláme maximum. To znamená, že jsme ochotní pomoci paní učitelce v organizaci mimoškolních aktivit.

Takže naše děti zažívají krásné chvíle. Od zajímavých školních výletů, kdy jede s paní učitelkou i nějaký rodič, aby pomohl s dozorem malých neposedů. Pomáháme se zajištěním občerstvení na akci, při které paní učitelka čte dětem pohádky a všichni spí ve škole. Nebo když paní učitelka pořádá opékání buřtů u sebe na zahradě, rodiče rádi připraví zázemí.

Helena (38): Chtěla jsem opravdu vážný vztah. Jenže svatba, manželství a výchova dětí mě ve skutečnosti děsí

Do třídy nastoupil nový žák

Minulý měsíc se do města přistěhovala rodina a její syn nastoupil k nám do třídy. Na tom by nebylo nic neobvyklého, kdyby se nový spolužák naší dcery v sedmi letech neidentifikoval jako pes. Do školy nosí čelenku s oušky, každý den má na nose namalovaný čumáček a na všech mikinách má přišitý ocásek.

Občas chlapec i štěká. Jsem z jeho zjevu i chování lehce nervózní. Naše bezvadná paní učitelka nás svolala na neformální setkání a řešilo se dané téma. „Dobrý den, náš syn je jiný a my ho v tom podporujeme. Věříme, že je to jen dočasná záležitost, a vás bychom chtěli požádat, abyste naše rozhodnutí respektovali. Není to naše volba, nevybrali jsme si to. Snažíme se jen napáchat co nejmenší škodu na synově psychice,“ započal diskusi otec nového spolužáka.

Božena (64): Výchova mého vnuka se mi nelíbí. Snacha mě nutí dělat věci, se kterými nesouhlasím

Rodiče nového spolužáka jsou v náročné situaci

Jsem toho názoru, že dítě v první třídě nemůže mít jasno v tom, že se cítí jako pes. Myslím si, že rodiče měli dítě pozitivně motivovat, aby se cítilo jako člověk. Třeba i koupí pejska, aby dítě vypozorovalo rozdíly. Skutečnost, že rodiče podporují syna nošením čelenky s oušky, malováním čumáčku a přišitím ocásku na oblečení, podle mě dítěti škodí a naopak mu to udělá neplechu v mozku ještě větší.

Nicméně jsme se na neformální schůzce dohodli, že doma každý svému dítěti vysvětlíme, že nový spolužák je trochu nemocný. Nevíme, jak to jinak takto malým dětem vysvětlit a předejít možnému napodobování, aby na konci školního roku ve třídě nesedělo více pejsků a kočiček než lidí.

Lydie (51): Syn je celý jeho otec. Je smutné pozorovat, že moje výchova byla k ničemu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].