Otakar (48): Opět jsem dostal pozvánku na školní sraz. Přitom jsem dodnes spolužákům pro smích

Studium na střední škole pro mě bylo utrpením. Studoval jsem gymnázium v Praze. Jenže jsem byl dost nemocný a tomu odpovídaly i moje známky.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (24): První stupeň základky byl jako noční můra, šikanovali mě a nikdo se mě nezastal. Jiná škola mě zachránila

Střední škola byla moje noční můra

Už na jaře v prváku jsem začal mít zdravotní problémy. Vždy jsem byl hubený kluk. Pamatuji si, že jsem nechtěl jako malý jíst a rodiče mě nechali sedět nad talířem s obědem klidně i dvě hodiny. Doufali, že jídlo sním. Mýlili se. Seděl jsem nad talířem, brečel a jídla jsem se nedotkl. Pak to rodiče vzdali. A právě v prvním ročníku moje zdravotní problémy kulminovaly.

Bolelo mě trvale břicho. Byl jsem na operaci, aby se vyloučilo nádorové onemocnění. A pak mě vzhledem k podvýživě zavřeli do konce léta do léčebny. Tam jsem získal k jídlu lepší vztah, ale štíhlý jsem zůstal dodnes. Možná na muže i hubený. Ale to je jedno. Nicméně moji spolužáci neměli pochopení. Za špatné známky se mi vysmívali.

Mohlo by Vás zajímat:

Květa (47): Syn mě neskutečně vytáčí. Je líný a nezodpovědný, bojím se, aby ho nevyhodili ze školy

Dodnes při vzpomínce na střední školu cítím pachuť

„Měl ses víc učit, pak bys nedostal zase čtyřku,“ pronesla spolužačka, když rozdávala písemky z matematiky. „Jé, on to neví,“ zaslechl jsem hlášku od spolužáka, když jsem nedokázal zodpovědět otázku při zkoušení u tabule. „Ty sem vůbec nepatříš,“ zhodnotila mou osobu třídní učitelka. A měla pravdu. Kdyby bylo po mém, přestoupil jsem na školu jinou.

Jenže otec toto gymnázium vnímal jako prestižní školu a trval na tom, že školu dokončím. Takže jsem se čtyřkami prolezl až k maturitě. Uzavřel jsem se do sebe a s nikým ze třídy jsem se nebavil. To byla jediná obrana, na kterou jsem se zmohl. Odnesl jsem si pořádný šrám na duši a zažívací problémy. Nešel jsem ani na rozlučkový večírek po maturitě. Prostě jsem se vypařil.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (39): Na radu tchyně jsme dali dceru do soukromé školy. Teď třeme bídu s nouzí

Školní neúspěch se se mnou táhne dodnes

Jednou za pět let mě třída pozve na školní sraz. Nechodím, s poděkováním odmítnu. Od jedné spolužačky, kterou pravidelně potkávám ve městě vím, že jsem dodnes spolužákům pro smích a na každém srazu o mě padne nelichotivá zmínka. Holt jsem v tomto kolektivu zapsaný jako podivín. Letos se pořádá sraz s přespáním na Šumavě. Opět jsem byl pozván.

Nedokážu překročit svůj stín a na sraz jet. Nechci. Ihned se mi vybavují vzpomínky. V hlavě mi naskakuje vše ošklivé, co jsem se spolužáky zažil. Nechci se dva dny přetvařovat. Nechci dokazovat, že jsem v životě taky úspěšný a dokonce mám i doktorát. Chci tuto část života smazat. Asi jsem zbabělec a možná zase utíkám. Ale ohledně střední školy to jinak neumím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (32): Osmiletý syn začal nosit ze školy stále zvláštnější úkoly. Posvítila jsem si na paní učitelku a nestihla se divit