Eva (34): Dcera nosí ze školy jednu poznámku za druhou. Manžel je na ni pyšný

Naše Adri byla vždycky trochu jiná než ostatní děti. Už ve školce nás upozorňovali, že je velice chytrá, ale nerada se podřizuje pravidlům. V pěti letech počítala příklady, které se učí děti ve druhé třídě, a nás i další dospělé překvapovala velmi logickými otázkami z mnoha oborů. Jenže když se dceři něco nelíbilo, nejel přes to vlak a prostě odmítla spolupracovat. Myslela jsem, že ve škole pochopí, že nemůže být vždycky po jejím. Bohužel se má očekávání nenaplnila.

Simona (39): Syn je premiant třídy, ale škola ho psychicky ničí. Bojím se, že za to můžeme i my

Učitelce klidně řekne, že její úkol je hloupý

První poznámka přišla už během září. Adri odmítla vypracovat pracovní list, protože jí připadal „trapně jednoduchý“. Když ji učitelka vyzvala, aby pracovala jako ostatní, odpověděla, že nebude ztrácet čas něčím, co dávno umí. O týden později se sama přesadila. Prý jí její místo nevyhovuje a nechápe, proč by se nemohla přesadit, když chlapec, se kterým si chtěla místo vyměnit, souhlasil. „Oba budeme spokojení, proč to tedy nejde?“ řekla prý.

„Mami, proč mám dělat něco, co nedává smysl?“ ptá se mě. Snažím se jí vysvětlit, že učitelka má na starosti celou třídu a že některá pravidla musí jednoduše dodržovat všichni. Vím, že je potřeba jí to vysvětlit logicky a realisticky. Pak je schopná to akceptovat. Jenže u některých věcí to nejde. Adri pak nesouhlasí a já ztratím trpělivost.

Petra (36): Rozhodla jsem se dceru učit doma. Můžu se jí naplno věnovat a všímat si toho, co jí jde nejlépe

Manžel v ní vidí malého génia

Manžel je však z dceřina chování nadšený. Když si přečetl poznámku, že odmítla počítat příklady, protože je měla hotové v hlavě, začal se smát. „Aspoň z ní nebude ovce, která slepě poslouchá,“ prohlásil. Podle něj se škola snaží z dětí vychovat poslušné figurky, které budou zapadat do systému. Cení si, že se malá umí ozvat.

Nedávno nás učitelka pozvala na schůzku. Vysvětlovala, že Adri je mimořádně šikovná v matematice i v jiných předmětech, ale často narušuje výuku. Skáče do řeči, opravuje ji a někdy odmítá pracovat úplně. Petr jí na to řekl, že by možná měla dceři dávat náročnější úkoly. V tom jsem s ním souhlasila. Jenže pak dodal, že dobrý učitel by měl umět pracovat i s nadaným dítětem. Bylo mi za něj trapně.

Vojta (38): Všichni rodiče dělali úkoly za děti a kupovali luxusní pomůcky. Rozhodl jsem se to u našeho syna radikálně změnit

Jak najít rovnováhu?

Od té schůzky se kvůli výchově hádáme. Já chci, aby se Adri naučila spolupracovat a přijmout, že ne vždycky bude po jejím. Jenže už bohužel ví, že táta její chování schvaluje… Minulý týden totiž přišla další poznámka!

Adrianka odmítla uklízet pomůcky po výtvarné výchově, protože prý nepořádek neudělala ona. Petr ji pochválil, že se nenechala využívat. Myslela jsem, že špatně slyším! Nechci z dcery vychovat poslušnou holčičku bez vlastního názoru. Ale také nechci, aby z ní vyrostl člověk, který bude přesvědčený, že je chytřejší než všichni ostatní a žádná pravidla pro něj neplatí.

Pavel (24): První stupeň základky byl jako noční můra, šikanovali mě a nikdo se mě nezastal. Jiná škola mě zachránila

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].