Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Lenka si vždy myslela, že základy slušného chování jsou naprostým základem a samozřejmostí v každé době. Když ale sleduje výchovu své čtyřleté vnučky, začíná pochybovat.
Nikdy jsem nebyla nijak přísná matka, ale „prosím“ a „děkuji“ bylo u nás doma naprostou samozřejmostí – pro nás dospělé i pro děti. Přišlo mi to jako úplný základ. Teď sleduji svoji dceru, jak vychovává malou Aničku, snažím se do toho pochopitelně nemluvit, ale přiznávám, že se mi to nelíbí. Chápu, že dneska se děti vedou jinak… Mají být sebevědomé, umět se prosadit, ale myslím, že se to nemusí vylučovat se základními projevy slušnosti vůči druhým.
Zaskočila mě úplně obyčejná situace
Byly jsme na návštěvě na chatě u známých a Anička si bez ptaní a ostychu vzala kus čokolády z načatého balení na kuchyňské lince. Dcera ji jen sledovala, ale nic neřekla. Nedalo mi to. „Aničko, měla by ses zeptat, jestli si můžeš vzít, není to tvoje čokoláda,“ řekla jsem jí klidným hlasem. Nechtěla jsem ji peskovat, jen upozornit.
Anička se na mě podívala a udiveně řekla: „Proč?“ Nebyla drzá, jen udivená, že by se měla zeptat a poprosit. Byla jsem překvapená. Dcera jen mávla rukou: „Mami, nech to být, vždyť o nic nejde.“ Ale mně to v hlavě zůstalo.
Snažím se to pochopit
Když jsem u nich doma, slyším to častěji. „Dej mi pití. Podej mi jablko,“ říká Anička úplně samozřejmě. A dostane to. Já bych čekala aspoň to malé slovíčko navíc. „Jak se to říká?“ zkusím dodat občas.
„Já chci pití,“ opraví se, jako by splnila zadání. Dcera pak obvykle dodá: „Hlavně že ví, co chce, a nestydí se.“ Chápu to. Dnešní svět asi není pro tiché a zakřiknuté děti. Ale myslím, že i sebevědomé dítě může přidat pár slov navíc a třeba se postupně učit počítat s tím, že mu někdo občas řekne „Ne“.
Někdy to ve mně vře
Nechci dceři do výchovy zasahovat. Sama jsem to neměla ráda, moje máti byla v tomhle expert. Ale zároveň cítím, jak to ve mně vře. Nedávno jsem Aničce řekla: „Aničko, je moc hezké, když něco chceš, říkat prosím a poděkovat,“ a potom jsem k tomu vyprávěla krátký smyšlený příběh o pyšné princezně, aby ve svém věku lépe pochopila, jak to myslím.
Vnučka se zamyslela a pak jen pokrčila rameny: „Ale já chci jen pití.“ Možná opravdu vyrůstá v jiném světě, kde se věci říkají naprosto přímo a bez okolků. Snažím se to přijmout a respektovat, ale jednoduše se mi to nelíbí. Jak bude taková společnost jednou vypadat?
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
