
Jana nabídla útočiště své dceři po rozvodu, ale vděku se nedočkala. Místo toho má pocit, že ji jen využívá. S Petrou to jde od desíti k pěti a odpovědnost je pro ni cizí slovo. Janu trápí nejen chování dcery, ale hlavně vnučka Klárka, která všechno velmi citlivě vnímá...
Když mi Petra po rozvodu zavolala, srdce se mi sevřelo. „Mami, jsme na ulici,“ plakala do telefonu. Bylo mi jí i malé Klárky nesmírně líto. Neváhala jsem ani minutu a ujistila ji, že u mě mají dveře vždy otevřené a že to spolu zvládneme.
Začala jsem se za ni stydět
Zprvu se zdálo, že se blýská na lepší časy. Petra se z rozchodu oklepala, našla si zaměstnání a opět se začala usmívat. Všechny tři jsme si užívaly společné chvíle a zdálo se, že soužití bude klapat. I na Klárce bylo vidět, že pookřála. Doma konečně zavládl klid místo neustálých hádek a křiku. Jenže to netrvalo dlouho...
„Mami, dnes přespím u kamarádky,“ slýchala jsem od Petry stále častěji. Večírků přibývalo a její pozdní, někdy až ranní, návraty mi dělaly starosti. Někdy z ní byl cítit alkohol a pak byla schopná prospat celý den. Jednou jsem ji dokonce načapala, jak si bez dovolení bere peníze z mé peněženky. Když jsem se jí zeptala, proč si neřekla, jen se drze usmála. Peníze samozřejmě nevrátila a na chod domácnosti také nepřispívá.
Zvykla si na plný servis. Ví, že se postarám o domácnost i o Klárku, a tak si žije jako nezodpovědný puberťák. Od sousedky jsem se navíc doslechla, že ji vídá s různými muži. Chtěla jsem se hanbou propadnout.
Jsem zoufalá
Nedávno se ke mně Klárka přitulila a tiše se zeptala: „Babi, proč maminka není nikdy doma?“ Ta otázka mě zasáhla jako rána. Sotva se vzpamatovala z rozvodu a chování svého otce, a teď ji trápí i vlastní matka.
„Petro, takhle to dál nejde,“ zkusila jsem si s ní promluvit, když se po několika dnech objevila doma. „Na nic nepřispíváš, Klárka tě téměř nevidí a já už nemůžu.“ Místo pochopení na mě ale vyjela: „Nechceš mi snad organizovat život? Nejsem malá holka! Klárce nic nechybí, tak co pořád máš?“ Její slova mě hluboce ranila. Jak je možné, že nevidí, jak ubližuje nejen sobě, ale hlavně své dceři?
Jsem v koncích. Svou dceru miluji, ale její chování mě ničí a jsem naprosto vyčerpaná. Sleduji, jak se řítí do záhuby a strhává s sebou i nevinné dítě. Bojím se, kam až to zajde, a jen doufám, že brzy dostane rozum, než bude příliš pozdě.
Názor vztahové odbornice
Tento příběh je bolestný především tím, že v něm nejde jen o vztah matky a dospělé dcery, ale o tři generace, z nichž nejzranitelnější je dítě. Jana se ocitla v roli, která není přirozená ani spravedlivá - stala se záchrannou sítí nejen pro dceru po rozvodu, ale fakticky i hlavním stabilním bodem pro vnučku. A právě v tom je hlavní problém.
Petřino chování nepůsobí jako krátké období hledání rovnováhy po rozvodu. Spíš připomíná útěk před odpovědností, který je umožněn tím, že někdo jiný všechno drží pohromadě. Ve chvíli, kdy má dospělý člověk zajištěné bydlení, péči o dítě i chod domácnosti, aniž by se na tom podílel, velmi snadno ztratí motivaci cokoli měnit. Je pro něj pohodlné, že následky jeho chování nenese on, nýbrž okolí.
Jana nyní logicky pociťuje obavy o vnučku, která už teď velmi citlivě vnímá, že její máma mizí a že jistota domova stojí hlavně na babičce. Otázka malé Klárky není výčitkou, ale signálem, že dítě vnímá prázdné místo tam, kde by měla být matčina přítomnost.
Je pochopitelné, že Jana cítí stud, vztek i vyčerpání zároveň. Miluje svou dceru, ale zároveň vidí, že současné nastavení Petru spíš udržuje v nezralém chování, než aby jí pomáhalo se znovu postavit na vlastní nohy. A právě tady je důležité říct, že pomoc, která nemá hranice, se může snadno změnit v podporování problému.
Situace, ve které se Jana nachází, je o nutnosti jasně pojmenovat, co je a není přijatelné, a přestat nést odpovědnost za rozhodnutí dospělého člověka. Pokud má být Klárka v bezpečí a pokud má Petra šanci dospět, musí se role znovu rozdělit. Jinak hrozí, že největší cenu zaplatí právě dítě, a Jana spolu s ním.
Pavlína Šalamounová, vztahová mentorka, vede individuální online rozhovory se ženami, které chtějí lépe porozumět sobě, svým vztahům a tomu, co v životě skutečně potřebují. Pomáhám jim ujasnit si hranice i jejich osobní rozhodnutí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




