Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeAlenu zaskočilo, že její tchyně s tchánem nemají zájem o vnučku. Malou Ninu téměř nevídají, a když už se občas ukážou, tchyně si nepamatuje její jméno. Jak se vyrovnat s tím, že pro část rodiny je vaše dítě cizincem?
Vždycky jsem si představovala, že rodina bude pro naši dceru bezpečným přístavem. Snila jsem o babičce s pohádkami a dědovi s hračkami. Moje rodiče takoví jsou, ale tchyně s tchánem? Za první rok života naší dcery ji viděli snad dvakrát. Jako by to nebyla jejich vnučka, ale jen dítě cizích lidí z vedlejšího vchodu.
Tchyně s tchánem ignorují vnučku
Když jsme s mým manželem Michalem rodině oznámili, že čekáme miminko, reakce byly rozdílné. Moji rodiče tehdy přinesli nealkoholické šampaňské a první botičky, ale u tchyně a tchána jsme narazili na zeď. Jen suše poznamenali, že „děti jsou velká zodpovědnost“.
Ukázali se až dva měsíce po porodu. Bez ohlášení vpadli do našeho bytu, vypili kávu a necelou hodinu mluvili jen o svém novém plotě, sousedech a dovolené v Chorvatsku. O malou Ninu se skoro nezajímali, tchán se na ni jen letmo podíval od dveří se slovy, že je „hezká“.
Cítila jsem se tehdy hrozně osamělá, jako by moje dítě bylo jen mou soukromou záležitostí, která nikoho z manželovy strany nezajímá.
Jana (35): Tchyni a tchánovi jsme půjčili peníze na rekonstrukci bytu. Nemůžu uvěřit, jak je použili
Tchyně si nepamatuje jméno vnučky
Poté se neozvali několik měsíců. Jednou v neděli odpoledne napsali, že se staví s dárkem. Přinesli barevné kousátko pro tříměsíční miminka, přestože Nince už byl téměř rok. Seděli v obýváku jako cizinci a s nuceným zájmem sledovali fotky z jejích prvních krůčků, jako by se dívali na nezáživný televizní program, který se jich netýká.
Šok přišel ve chvíli, kdy se tchyně chtěla na něco zeptat a oslovila mou dceru jako Adélku. Když jsem ji s knedlíkem v krku opravila, že se jmenuje Nina, jen se nervózně usmála a prohodila, že všechna ta jména jsou si dneska tak podobná...
Tchyně a tchán zájem jen předstírají
V tu chvíli jsem definitivně pochopila, že o své vlastní vnučce nevědí vůbec nic – ani co jí chutná, ani s čím si nejraději hraje. Přestala jsem se snažit. Už tchyni neposílám fotky, nepřipomínám narozeniny, ani ji neprosím o návštěvu.
Nina má naštěstí dost lásky od nás, mých rodičů, má hodné tety i sousedky. Došlo mi, že je lepší nemít žádné prarodiče než ty, kteří zájem jen předstírají. Když tchyně jednou při odchodu zašeptala: „Tak ahoj, Aničko...“, už jsem ji ani neopravovala. Jen jsem za ní zavřela dveře.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
