Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeEva tušila, že její tchyně něco chystá. Nečekala ale, že se po čtyřiceti letech manželství odhodlá k tak radikálnímu kroku. Rozhodla se opustit dominantního manžela a začít žít podle sebe.
Moje tchyně byla vždy elegantní, klidná a tichá. Můj tchán je dominantní, hlasitý a zvyklý, že se svět točí kolem něj. Nikdy jsem je neviděla se hádat, ale možná právě to bylo znamení. Žádné emoce, jen rutina a zvyk. Když tchyně jednoho dne oznámila, že odchází, myslela jsem, že je to vtip. Ona se ale tvářila vážně a byla klidná, jako by ze sebe právě shodila nějakou tíhu. Obdivuji ji, že ve svém věku našla sílu začít znovu.
Zdánlivě ideální manželství mé tchyně
Léta jsem si myslela, že jsou jedním z těch párů, které spolu prostě zůstávají. Ne z lásky, ale z jakési sounáležitosti. On byl rázný, někdy až příliš přísný, ale zodpovědný. Ona byla zdrženlivá, zdvořilá a její úsměv spíše skrýval, než odhaloval emoce. Při rodinných obědech sedával na svém místě a vyžadoval, aby bylo vše včas připraveno. Tchyně kmitala po kuchyni a servírovala jídlo.
Působilo to tak obyčejně, ale až zpětně v těchto situacích vidím skryté napětí. Manžel na mou otázku, zda byla jeho matka někdy s otcem opravdu šťastná, jen pokrčil rameny. Jejich společné mlčení nebylo projevem souznění, ale spíše existence ve dvou oddělených světech.
Něco je ve vzduchu
Pak jsem si začala všímat drobných změn. Tchyně si stále častěji nacházela výmluvy, proč s tchánem nejet na chatu. Dříve balila věci a o vše se starala, teď si stěžovala na bolest zad nebo únavu. Můj manžel to přisuzoval věku, ale já si myslela, že spíš nemá chuť.
Začala chodit na procházky sama a vracela se pozdě. Jednou jsem k nim přišla a viděla ji, jak jen sedí u stolu a hledí z okna. Tchán v kuchyni brblal, že je čaj příliš silný a že má chuť na vajíčka. Ona beze slova vstala, udělala, co chtěl, a zase si sedla. Jako by vlastně ani nebyla duchem přítomná. Tehdy mě poprvé napadlo, že se něco stane a jen čeká na správný okamžik.
Tchyně mě překvapila
Před časem jsem se u tchyně zastavila na čaj. Zastihla jsem ji v kuchyni, zrovna krájela jablka na koláč. Sedly jsme si a ona se mě znenadání zeptala, jestli jsem někdy přemýšlela, jaké by to bylo začít znovu.
Než jsem stihla odpovědět, pronesla větu, na kterou nikdy nezapomenu. „Já se to právě chystám udělat. Odcházím od něj,“ řekla naprosto klidně.
Vysvětlila mi, že čtyřicet let poslouchala svého manžela, přizpůsobovala se a snášela jeho nálady. Je jí šedesát čtyři a už nemá chuť takhle žít. Chtěla ticho, které nebolí, a prostor. Pochopila jsem, že to není chvilkový rozmar, ale rozhodnutí, které v ní zrálo léta.
Nový život ve zralém věku
Týden nato to řekla i tchánovi. Prostě mu oznámila, že si pronajala garsonku a začíná od nuly. Byl v šoku a okamžitě nám volal. „Tvoje matka se zbláznila,“ křičel na mého manžela do telefonu. „Říká, že chce bydlet sama. Proč? Vždyť u mě má všechno!“ Pro něj ale to „všechno“ znamenalo teplou večeři a vyžehlené košile. A pro ni? Kdo ví...
Když jsme za ní ten den přijeli, seděla ve svém novém, malém, ale světlém bytě. Na stole stály čerstvé květiny a na zdi visel obraz, který by si ve starém domě nikdy nepověsila, protože „jemu by se nelíbil“. „Konečně jsem se rozhodla, že začnu mít ráda sama sebe,“ řekla s úsměvem.
Tchán to těžce nese
Zpočátku to pro ni nebylo snadné. Občas mi večer volala, jen aby si popovídala. Postupně se ale vše začalo měnit. Zapsala se na kurz kreslení, začala nosit pestrobarevné šaty a jednoduše žila pro sebe. Tchán to dlouho nemohl pochopit a stěžoval si, že ho opustila a hraje si na mladou.
Ona na to nereagovala a šla si dál svou cestou. Jednou jsem ji potkala ve městě. Seděla v kavárně s knihou a usmívala se. Pozitivně naladěnou jsem ji neviděla už léta. Zeptala jsem se jí, jak se má. „Lépe než dobře. Cítím, že žiju a jsem sama sebou,“ odpověděla.
Pochopila jsem, že největší odvahou je někdy prostě říct: „Takhle už dál nechci žít.“ Tchyně nás všechny naučila, že nikdy není pozdě začít žít jinak, podle sebe.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
