Eliška (36): Tchyně nás přesvědčila, ať koupíme pozemek na kraji města. Nečekala jsem, že nás podrazí

Není všechno zlato, co se třpytí – je to známá pravda, ale přesto na ni často zapomínáme. Můj manžel Martin a já jsme na to doplatili. Dali jsme na radu jeho mámy, protože nás nenapadlo, že by nás někdo tak blízký mohl podvést. Jenže lidé dokážou překvapit, a ne vždy příjemně...

Mohlo by Vás zajímat:

Dominika (33): Tchyně říká, že nejsem skutečná máma, protože jsem rodila císařem

Tchyně nás přemluvila ke koupi pozemku

„Je to skvělá příležitost. Jen si představte, co všechno tím získáte,“ opakovala tchyně a chválila pozemek na kraji města. Musela jsem uznat, že to místo vypadalo lákavě – bylo stranou od hlavní silnice, obklopené lesem. Kousek odtud bylo velké nákupní centrum a v okolí školka i škola. Brali jsme to vážně, protože jsme plánovali rodinu.

„Vaše děti budou vyrůstat v přírodě, ale zároveň zůstanete ve městě. Co víc si přát?“ usmívala se tchyně. Ze všech sil nás přesvědčovala, abychom pozemek koupili. Dlouho jsme to probírali, zvažovali pro a proti, a nakonec jsme se rozhodli, že do toho půjdeme.

Byli jsme nadšení, že máme vlastní pozemek, i když na hypotéku, a začali jsme snít o domku. Najednou ale tchyně přestala pozemek úplně zmiňovat – jako by o něm nikdy nemluvila. Měla jsem z toho špatný pocit. Řekla jsem to Martinovi, ale ten byl pořád klidný. „Všechno je v pořádku,“ usmál se. „Máma by nám přece neporadila nic špatného.“

Jenže já měla čím dál větší pochybnosti. Začala jsem se dívat na ceny pozemků v okolí. Byly mnohem vyšší, než za kolik jsme koupili my. To mě znepokojilo. Ukázala jsem pár inzerátů Martinovi a ten taky začal být nervózní. Zeptali jsme se jeho mámy, co si o tom myslí.

„Ale no tak,“ mávla rukou. „Buďte rádi, že jste pořídili tak výhodně.“

Její odpověď nezněla upřímně, což jen posílilo moje podezření. Přesvědčila jsem Martina, ať zajdeme na městský úřad, znám tam jednu paní na stavebním odboru. Měli jsme to udělat hned na začátku – mohli jsme si ušetřit trápení. Jenže člověk je vždycky chytřejší, až když je pozdě...

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (28): Tchyně si myslela, že se neumím postarat o miminko. Dostala lekci, na kterou nezapomene

Tchyně nás podvedla

„Nemám pro vás dobrou zprávu,“ řekla moje známá na úřadě a rozhodila rukama. „Za pět let se hned vedle má stavět zařízení na zpracování odpadu.“

„Asi svou mámu vůbec neznám,“ povzdechl si Martin. Teď už bylo jasné, proč jsme pozemek pořídili tak levně. Ale opravdu by nám to tchyně udělala? Okamžitě jsme jeli k ní a chtěli znát odpovědi. Tvrdila, že o ničem nevěděla, ale nedali jsme se odbít.

„Neměla jsem na vybranou, potřebovala jsem peníze!“ rozplakala se po chvíli.

Přiznala, že jí kamarád nabídl provizi, pokud rychle najde kupce. Moc dobře věděla o plánované výstavbě spalovny. A taky přiznala, že má velké dluhy kvůli hazardu. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Martin pak poznamenal, že to asi byl důvod, proč ji otec kdysi opustil. Ale už se ho na to nemůžeme zeptat – loni zemřel. Byli jsme zklamaní a rozzlobení. Místo velkých plánů nám zůstal bezcenný pozemek a velká hypotéka. Pokusy o prodej byly marné. Není divu, kdo by chtěl bydlet vedle spalovny?

„Budu vám přispívat na splátky,“ nabízela tchyně zoufale, ale bylo pozdě. Martin jí řekl, že ho hrozně zklamala.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavlína (34): Tchyně přišla na návštěvu s dortem a vodováhou. Nenechám ji předělávat byt, který jsem sama zařídila

Tchyni už nikdy nebudu věřit

Od té doby uplynuly už dva roky. Mnohé se změnilo. S Martinem máme dceru Amálku. Tchyně se na ni občas zajde podívat, pokaždé prosí o odpuštění, ale její slova nic neznamenají. Možná toho skutečně lituje, ale my už jí nevěříme. Náš vztah je chladný a odměřený. Martin s ní nemluví vůbec. Nedokážu si představit, jaké to je, když vás takhle zradí vlastní matka. Jeho mlčení naprosto chápu. Já jí říkám jen to nejnutnější o Amálce a držím si odstup.

„Kéž bych mohla vrátit čas,“ slyšela jsem od ní snad tisíckrát.

Jednou jsem jí řekla, že dospělý člověk má řešit problémy dospěle – ne tak, že podvede vlastní rodinu. Přísahala, že s hraním skončila, ale upřímně řečeno, už mě to nezajímá.

A ten pozemek? Nakonec se nám ho podařilo prodat. Ozvala se nám jedna firma, která se věnuje recyklaci. Nedostali jsme tolik, kolik jsme zaplatili, ale aspoň jsme se té zátěže zbavili. Díky tomu jsme mohli splatit velkou část hypotéky. Až bude splacená úplně, chceme si koupit byt. Zatím jsme v nájmu, ale doufám, že to nebude napořád. Jednou snad budeme mít svůj vlastní domov...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (30): Tchyně nám chodila pomáhat a potají vyjídala ledničku. Když jsem ji přistihla, ještě se urazila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Doporučené video