Petr (41): Moje žena nemůže žít bez telefonu. My s dcerou pro ni neexistujeme

Nevím, kdy přesně se nám Martina začala vzdalovat. Možná tehdy, když si na doporučení kamarádky nainstalovala TikTok. Nebo ještě dřív, když kojila Zuzku a projížděla Facebook. Tehdy mi to přišlo normální – mladá matka odříznutá od světa hledala kontakt s lidmi. Jenže teď je naší dceři šest let a Martina se stále dívá víc do displeje než na nás. Nejsem typ, co dělá scény, spíš jen tiše přihlížím. Občas se pokusím něco říct, ale když vás několikrát nikdo neposlouchá, nakonec zmlknete.

Josef (74): Dlouho jsem odmítal chytrý telefon. Nakonec mi přinesl nový smysl života

Telefon je pro ni vším

Zuzka je úžasná, veselá a upovídaná. Když se snaží něco říct Martině, ta jen nepřítomně přikyvuje a neodtrhne pohled od obrazovky. Zuzka jí ukazuje své kresby, ale Martina jen bez zájmu prohodí, že je to hezké, aniž by se podívala. Naše večery jsou stejné – já připravím jídlo, zatímco ona sedí na gauči a usmívá se na telefon. Snažím se nezlobit, ale když vedle ní usínám a vidím její tvář ozářenou modrým světlem, mám pocit, že nás dělí neviditelná zeď.

Jednou jsem se u oběda klidně zeptal, jestli by mohla telefon alespoň na chvíli odložit. Neodpověděla, jen dál koukala na displej, jako by svět v telefonu byl důležitější než my. Zuzka seděla vedle mě a mlčky se rýpala vidličkou v bramborách. Zopakoval jsem otázku hlasitěji.

Teprve pak zvedla hlavu, jako by si uvědomila, že není sama. „O co ti jde?“ odsekla. Namítl jsem, že i Zuzka se už vzdala snahy upoutat její pozornost. Martina si jen povzdechla, že přeháním a že kontroluje něco důležitého. „Mami, už třikrát jsem ti říkala, že ti chci něco ukázat…“ zašeptala Zuzka. Rvalo mi srdce vidět, jak jedna z nejdůležitějších osob v mém životě staví zeď lhostejnosti, zatímco ta druhá to pomalu vzdává.

Irena (34): Tchyně kritizovala děti kvůli mobilům, po výletu na houby změnila názor

Manželka se změnila

Jednoho nedělního rána mě probudil nervózní šramot v obýváku. Martina stála u zásuvky s nabíječkou v ruce. „Nejde to,“ prohlásila nervózně. „Prostě zhasnul.“ Celý den pak chodila po bytě jako tělo bez duše. Sedala si, vstávala, ťukala do telefonu, jako by se měl nějakým zázrakem sám opravit.

Odpoledne jsem z kuchyně zaslechl smích. Zuzka seděla na lince a Martina jí podávala misky s moukou a vajíčky. Společně pekly koláč, bez receptu, jen tak. Obě byly od mouky, smály se a já si už ani nepamatoval, kdy jsem je naposledy viděl takhle šťastné. Ten den jsme snědli sotva jedlý výtvor, ale to nám vůbec nevadilo. Večer, když Zuzka usnula, si Martina sedla ke mně a bez jediného slova se přitulila tak, jako už dlouho ne.

Pondělí začalo jinak. Martina vstala s námi, připravila snídani a navrhla, že odvede Zuzku do školky. Z bytu odcházely ruku v ruce a smály se. Odpoledne spolu třídily skříň, večer jsme společně povečeřeli u jednoho stolu a povídali jsme si. „Už si nepamatuju, kdy jsme naposledy seděli takhle spolu u stolu,“ řekl jsem potichu. „Já taky. A víš co? Ani mi ten telefon nechybí,“ odpověděla a poprvé po dlouhé době se na mě opravdu usmála.

Ivan (41): Moje partnerka se v posteli věnovala spíš telefonu než mně. Pak jsem zjistil, co za tím stojí

Zbavila se závislosti na telefonu

Druhý den jsem po práci telefon odnesl do servisu. Když jsem ho pak přinesl domů opravený, Martina se ani neptala, co s ním bylo. Jen ho položila na poličku a šla chystat večeři.

Od toho dne uplynuly dva týdny. Martina si telefon nebrala k snídani, ani večer, když sedíme na gauči a koukáme na televizi. Když Zuzka vyprávěla zážitky ze školky, poslouchali jsme ji oba. Martina si večer četla knihu nebo se jen dívala z okna. Znovu jsme si povídali, smáli se a občas mě jen tak vzala za ruku.

„Nevěděla jsem, jak moc jsem vás zanedbávala,“ řekla jednoho večera. Samozřejmě, že telefon neodložila navždy, ale už není středobodem jejího života. Martina si sama nastavila hranice a on se opět stal jen nástrojem, ne dalším členem naší rodiny.

Zuzana (34): Nikdy bych nevěřila, že moje máma bude závislá na mobilu. Snad ji to brzy přejde a vrátí se do normálního života

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].