
Irenu pobavila tchyně, která vždy odmítala mobilní telefony. Stačil jeden výlet na houby, kde jí děti ukázaly aplikaci rozeznávající rostliny, a změnila názor. Pořídila si chytrý telefon a dnes je dokonce aktivní na Facebooku.
Nikdy jsem netvrdila, že jsem mistryní diplomacie, ale v manželství a v rodině se člověk učí některé věci expresním tempem. Zvlášť když ve svatebním balíčku dostanete i tchyni. A moje tchyně je opravdu dáreček. Na všechno má svůj názor, obvykle jeden: negativní. Když moje děti Kuba a Lenka sedí u telefonů – špatně. Když nesedí – ještě hůř, protože nejspíš zase někde něco provádí. Můj manžel má s matkou nepsanou dohodu: poslouchá, přikyvuje a co nejrychleji mění téma. Já jsem zvolila jinou strategii – nepouštět se do zbytečných diskuzí, ale také nedovolit, aby tchyně přebírala vládu v našem domě.
Tchyně nemá ráda mobily
Děti vychováváme po svém, s dávkou zdravého rozumu a špetkou technologie. Zato tchyně neuznává počítačové hry, aplikace ani virtuální asistenty. Myslí si, že děti jsou zkažené elektronikou a její dětství bylo zlatým věkem, protože nebyl internet.
Jednoho dne tchyně stála u kuchyňského stolu s výrazem věštícím katastrofu. Dívala se na děti, které zaujaly strategické pozice na pohovce s telefony. „Vypněte ty telefony. Kolikrát vám to ještě mám říkat? Vy pořád jen koukáte do těch obrazovek,“ pronesla tónem, který jsem znala až příliš dobře. Kuba na ni pohlédl, ale neodpověděl. Lenka si něco zamumlala pod nos, nejspíš že právě sleduje něco velmi důležitého, co musí dokoukat do konce. Tchyně si jen povzdechla a podívala se na mě, jako by očekávala podporu.
„Dneska plánujeme jít na houby,“ prohodil můj manžel ve snaze zmírnit napětí. „Užijeme si čerstvého vzduchu, telefony necháme v kapsách. Co vy na to?“ Děti se na sebe podívaly s lehkým zklamáním. Tchyně naopak ožila, jako by právě slyšela, že se vracíme v čase do dob jejího mládí. „Konečně strávíme čas jako normální lidi. Bez těch vašich vymožeností a her,“ oznámila spokojeně.
Vyrazili jsme na houby
Počasí nám přálo. Tchyně šla v čele a energicky mávala košíkem. Děti se za námi vlekly, jako by šly na porážku. Zastavili jsme se na louce. Kuba vytáhl telefon. Tchyně se už chystala ho pokárat, ale on se usmál. „Babi, podívej se. Mám takovou aplikaci, co poznává rostliny. Chceš vědět, co je tohle?“
Tchyně jen kroutila hlavou. „Co je to za nesmysl. Za mých časů nikdo nepotřeboval telefon, aby věděl, že je to kopřiva,“ odsekla pohrdavě. „Ale to není kopřiva,“ odpověděl Kuba. „To je hluchavka. Podívej, tady jsou fotky.“ Lenka k nim přiběhla a dodala: „Podívej, tady jsou i recepty. Dá se z ní udělat čaj nebo sirup.“
Tchyně se na telefon podívala pozorněji a přimhouřila oči. Ještě před chvílí byla připravená dětem vykládat o tom, jak vypadalo její mládí bez internetu, a teď se soustředila na displej a četla si nahlas informace o hluchavce. „No... možná je to zajímavé,“ zamručela.
Tchyně vzala telefon na milost
Po návratu domů tchyně nepřestala mluvit o hluchavce. Potom vyrazila na zahrádku. „Lenko, pojď sem a přines telefon. Co je to za plevel u kompostu?“ zavolala. „To bude asi šťavel, babi!“ odvětila Lenka a mávala telefonem. Dívala jsem se, jak se tchyně sklání nad každým lístkem, jako by znovu objevovala svět. A to ještě nedávno tvrdila, že internet je ďábelský vynález.
Tchyně si pak pořídila chytrý telefon a nejenže poznávala rostliny na zahradě, ale začala ho nosit i na procházky po okolí. Nakukovala lidem do zahrádek a fotila si květiny. Večer sedávala u stolu a zapisovala si do sešitu informace. Založila si profil na Facebooku, protože našla několik skupin o květinách. Kromě toho má aplikaci, která jí měří počet kroků a kalorie. Už nekritizuje děti za to, že koukají do mobilů. A co je nejzajímavější, vypadá opravdu spokojeně...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].