Alice (29): Tchyně se tvářila, že jí moje dýňová polévka se zázvorem nechutná. Teď ji před sousedkami vydává za rodinný recept

Nevím, proč mi tak moc záleželo na tom, aby mě tchyně měla ráda. Možná proto, že byla naprostým opakem mojí maminky – tvrdá, organizovaná, chladná a na všechno měla svůj názor. A možná jsem prostě chtěla cítit, že jsem součástí rodiny, kterou jsem získala po svatbě s Karlem.

Anna (36): Souhlasila jsem, aby se k nám tchyně nastěhovala. Teď toho lituji, převzala vládu nad naším domem

Nedělní oběd u tchyně

Proto mě potěšilo, když tchyně navrhla, že bychom v neděli mohli přijít na oběd. Já uvařím polévku, ona upeče hezký kousek masa. Hned mě napadlo, že připravím něco zvláštního, něco, co ukáže, že umím vařit nejen klasická jídla. Dva dny jsem hledala inspiraci na internetu, prohlížela blogy, zapisovala poznámky do telefonu. Dospěla jsem k tomu, že připravím dýňovou polévku se zázvorem a čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávou. „Trošku exotické, ale fajn,“ řekla jsem Karlovi.

„A není lepší něco jednoduššího?“ zeptal se. „Maminka je stará generace, možná se jí nebudou líbit pomeranče v polévce.“

„To už bude její problém,“ pokrčila jsem rameny, ale přesto jsem cítila obavy. Chtěla jsem její uznání získat víc, než jsem byla ochotná si přiznat.

Zdislava (30): Tchyně mě ponižuje, protože neumím vařit. Myslím, že to v životě není to nejdůležitější

Chtěla jsem zapůsobit na tchyni

Když jsme vstoupili do domu mé tchyně, cítila jsem, jak se mi potí dlaně. Pevně jsem sevřela tašku s hrncem polévky. „Alice, pojď, pomohu ti,“ řekla tchyně a vzala mi tašku. „Doufám, že se neurazíš. Taky jsem uvařila polévku...“

„Ale kdepak, to je skvělé! Alespoň bude víc pro všechny,“ pokusila jsem se o úsměv. V kuchyni to vonělo kuřecím vývarem, do toho se vmísila moje polévka s vůní zázvoru, pomeranče a pečené dýně. Pak se ukázal tchán, zabručel něco jako „dobře, že je něco teplého k jídlu“, a posadil se ke stolu. Začala degustace. Jako první promluvila švagrová: „Tahle se zázvorem a pomerančem má zajímavou chuť. Je taková... osvěžující.“

„Pomeranč?“ zeptal se tchán překvapeně. „Zajímavé. Nečekal jsem, že dýně může chutnat takhle.“

Chvíli jsem se opravdu cítila sebejistě. Stačila ale jedna věta a všechno se vrátilo do normálu. „No jo, mládež má ráda takové módní výstřelky,“ řekla tchyně a podívala se na mě. Dala si ještě jednu lžíci mé polévky, ale pak se vrátila ke své. Nechtěla jsem jí nic říct. Pochopila jsem, že svou polévkou si ji nezískám.

Monika (26): Tchyně mě chodí učit vařit. Můj manžel si totiž po svatbě začal stěžovat, že mu doma nechutná

Tchyně mě zaskočila

O dva dny později mi přišla zpráva od tchyně. Napsala jenom jednu větu a bez pozdravu: „Alice, mohla bys mi poslat přesný recept na tu tvou polévku?“ Na jedné straně jsem pocítila uspokojení, ale na druhé straně mi to nesedělo. Nezní to jako dotaz ze zvědavosti, spíš to bylo jako snaha zachovat si tvář. Hodinu jsem váhala, jestli jí vůbec mám odpovídat. Nakonec jsem si sedla a popsala všechno přesně, krok za krokem – jak dlouho jsem pekla dýni, kdy jsem přidávala pomerančovou šťávu, kolik lžic jogurtu dávám nakonec. Poslala jsem jí to a odložila telefon.

O týden později jsem v supermarketu potkala paní Terezu, sousedku mé tchyně. Bylo na ní vidět, že si chce povídat. „Vaše tchyně mi nedávno přinesla úžasnou polévku. Opravdu jsem si pochutnala. S pomerančem a zázvorem, umíte si to představit?“

Překvapilo mě to. „Vážně?“ odpověděla jsem a snažila jsem se být zdvořilá. „S pomerančem a zázvorem?“

„Říkala, že je to rodinný recept, který se naučila před mnoha lety. Možná vám ho jednou předá,“ mrkla na mě.

Dívala jsem se na sousedku, která s úsměvem vyprávěla, jakou mám šikovnou tchyni. V hlavě mi hučelo. Rodinné tajemství? Není to vyloženě můj originální recept, ale to já jsem strávila hodiny na internetu a pak v kuchyni, abych polévku vyladila k dokonalosti. A teď tchyně všem vykládá, že je to její rodinný recept? Ani nevím, jestli mě to víc pobavilo nebo naštvalo...

Další příběhy ze života →

Dita (29): Tchyně je výborná kuchařka a často kritizuje moje jídlo. Vadí mi, že mě ponižuje před ostatními členy rodiny

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].