Facebook
Instagram
TikTok
YouTubeV létě, především v srpnu, kdy hojně zraje ovoce, začínají na Jarmilinu zahradu útočit vosy a sršně. Jarmila je ze sršní pořádně vystrašená. Nakonec ale pochopila, že člověk se bojí toho, o čem nic neví.
Po zahradě nám létají sršně. Jsou to pořádné potvory, bojím se jich a také se bojím o děti. Co když na ně zaútočí? Hnízdo je nejspíš u souseda, ale ten se o tom odmítá vůbec bavit. A manžel jakbysmet.
Nerudný soused nám zakázal sršně zlikvidovat
V poslední době máme na zahradě spoustu sršní. Přemýšlela jsem, odkud se berou, a pak jsem došla k závěru, že musí mít hnízdo u souseda. Vždycky navečer, když si na chvíli sednu pod jabloň, vidím, jak se kolem jeho kůlny ty potvory rojí a mizí někde ve škvíře pod střechou.
Snažila jsem se na to souseda upozornit, ale jen se mi vysmál, jako bych si vymýšlela nebo ho schválně provokovala a odsekl: „Ale prosím vás, Jarmilo, to jsou jen obyčejné vosy. A ty tady byly vždycky. Víte, že jsou v některých zemích chráněné?“ Já ale dobře vím, že to nejsou žádné vosy, protože sršeň je větší, hlučnější a také nebezpečnější. Mám malé děti, které si hrají na zahradě, a začala jsem je hystericky hlídat se strachem, že některá sršeň na ně zaútočí.
Zkoušela jsem souseda přemluvit, aby mě k sobě pustil, že se podívám, jestli u něj to hnízdo opravdu je, ale marně. Odsekl jen: „Na cizí pozemek se nechodí.“
Mám velký strach o děti
Manžel na to jen mávl rukou: „Nedělej z toho vědu.“ No jo, je celý den pryč a na zahradu skoro nechodí. Snažila jsem se mu důkladně vysvětlit, že jde o naše děti, ale marně. Ví svoje: „Nebuď vystrašená, nenapadnou tě, pokud je nebudeš dráždit.“ Jenže já vím, že děti na sto procent uhlídat nemůžu, představa, že by je mohla bodnout sršeň, mě pořád trápí.
Každý večer, když uspávám nejmladší, poslouchám bzučení od souseda a vyčítám si, že s tím nic nedokážu udělat. Říkám si, že bych zavolala hasiče, jenže soused by jim vstup k němu nedovolil. Vyžívá se nejspíš v tom, že mě drží v nejistotě – když mu říkám, že mám strach, záludně se usměje a poví mi jen: „Můj problém to není.“ Ale je, ne?
Něco jsem si přečetla a jsem trochu klidnější
Děti se mě ptají, proč je nechci pouštět k plotu, a tak moc je hlídám. „Lítá tady nebezpečný hmyz,“ odpovídám jim a tvářím se, že se nebojím. Běhám kolem nich s plácačkou na mouchy a snažím se, aby je nic neobtěžovalo – ani ten nebezpečný hmyz.
Nakonec jsem se rozhodla, že si o tom něco přečtu a zjistím, jak na tom sršně jsou. A byla jsem překvapená! Prý mají 50x méně jedu než vosy, a dokonce jsou užitečné. Na nějaký útok nepomyslí, dokud je něco nevydráždí nebo někdo nenapadne. A tak jsem boj se sousedem vzdala a rozhodla se s ním domluvit.
A víte co? Dopadlo to dobře. Souhlasil s tím, že až přijdou mrazíky a sršně se zdekují, na hnízdo se podíváme a zlikvidujeme ho, aby se sem příští rok nevrátily. „Ale teď je necháte na pokoji!“ prohlásil tvrdě. „Mně nevadí a vy si jich prostě nebudete všímat.“ Vzala jsem si jeho radu k srdci. Ale stejně se o děti bojím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Související články
