
Zralé třešně, meruňky nebo jablka lákají zloděje, to paní Marie dobře ví. Stromy, které s manželem vysadili, plodí víc než dost, a nevadilo by jí se o úrodu podělit se sousedy. Jenže když ji někdo krade, to je pak něco jiného.
Vím dobře, že sousedské vztahy nejsou často snadné, ale snažím se s každým vycházet co nejlíp. Jenže se sousedem Frantou je to těžké. Natahuje se přes plot a čmajzne, na co dosáhne… a nejsem si jistá, jestli v noci ten plot i nepřeleze, aby si nakradl z mojí zahrádky. A když jsem se ozvala, začaly mi za plotem přistávat odpadky.
Je mezi námi válka
Všimla jsem si toho poprvé před dvěma lety. Zahrada byla plná zralých meruněk. A druhý den? Půlka byla pryč. Ne že by mi šlo o každou meruňku, ale bylo mi to divné – navíc mám k tomu stromu trochu nostalgický vztah, protože jsme ho zasadili před lety s manželem, který už nežije.
„Franto, nevíš o tom něco?“ dovolila jsem se optat na souseda. „Já? Děláš si srandu, ne?“ odfrkl.
Jenže na podzim nějak podezřele mizela jablka a nějaké to rajče a okurka v mezičase také. Takže jsem byla přesvědčená, že za tím opravdu je Franta. Bydlí za plotem, je to ten typ, co se mi ani nepodívá do očí, ale vím, že mě sleduje za záclonou. Dříve jsme spolu normálně mluvili, občas si půjčil žebřík nebo kolečko. Jenže pak se pohádal s manželem kvůli ořechu, který prý vrhá stín na jeho skleník. Od té doby je mezi námi válka, i když se navenek tváříme, že je všechno v pořádku.
Loni se toho moc neurodilo, stromy zmrzly a rajčata jsem nepočítala. A tak jsem na očesanou meruňku a jiné zapomněla.
Načapala jsem ho při činu
Jenže letos opět meruňky mizely. Ještě předtím pár třešní, ale nad tím jsem mávla rukou – ať si děti zamlsají. Ale meruňky?
Zloděje jsem ale odhalila docela brzy. Stojím u kuchyňského okna a vidím, jak Franta leze po žebříku, který má opřený o svůj strom, natahuje se přes plot a rukama stahuje větve meruňky k sobě.
„Franto! To myslíš vážně? Když už, tak se mě můžeš aspoň zeptat!“ vyběhla jsem z kuchyně a křičela na něho.
Zamrzl na místě. „Jen pár kousků, Marie, tyhle větve stejně přepadávají na moji stranu,“ prohlásil.
„Nepovídej! Když je tam taháš, pak možná. To jako na stará kolena budeš krást?!“
Beze slova slezl ze žebříku a ani se mi neomluvil. Právě naopak, začal mě pomlouvat ve vesnici a chovat se, jako bych já za všechno mohla. Přitom bych mu klidně pár meruněk dala, ale takhle jsem si řekla, že už na něho nikdy nepromluvím!
Odpadková msta
Jenže Franta byl ublížený a začal se mi mstít. Pomluvy mu nestačily, začal mi na mou zahradu házet všemožné odpadky. Nejdříve plastové lahve, obaly od paštik, pak i použitý hadr nebo kousky polystyrenu. Vždycky v noci – ráno jdu na zahradu, a tam to leží. Přímo pod meruňkou, jako by se mi vysmíval.
Sousedky mi říkají: „Vykašli se na něho, je to cvok, nestojí to za ty nervy.“
Ale mně to nedalo a nahlásila jsem ho na obecním úřadě. Paní za přepážkou se tvářila, že mě chápe, ale bylo vidět, že s tím nic dělat nebude. „Nemáte důkazy… Bez fotek nebo videa jsme bezmocní.“
Poradila jsem se se synem, který – ač je už dospělý – to považoval za dokonalou bojovku a rozhodl se hlídkovat a milého Frantu nafilmovat. Jako důkaz. Pár dní se nic nedělo a pak konečně! Franta přikráčel s pytlíkem plným jakýchsi šlupek a šup s nimi přes plot!
A tak jsme milého Frantu dostali. Sice nic víc než napomenutí z toho nebylo, ale já jsem byla pyšná, že jsem na něho vyzrála. Tím spíš, když jsem se dozvěděla, že nejenže po nocích vyhazuje odpadky do cizí zahrady, ale kouká i po tom, co by kde štípl!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na[email protected].