Petra (29): Manžel se popral s mým tátou. Byla to scéna jak z nějaké vesnické grotesky, ale usmíření je v nedohlednu

Ještě před pár měsíci jsme každý druhý páteční večer trávili buď u nás na zahradě, nebo u mých rodičů na chalupě. Všechno klapalo, manžel si rozuměl s mým tátou, mamka byla v obležení mých a sestry dětí a já měla čas probrat vše, co jsem během týdne prožila se svou nejlepší přítelkyní a sestrou v jedné osobě. Jenže pak přišel ten šílený večer, kdy si manžel a můj táta vjeli do vlasů a rodinná idylka se rozsypala jako domeček z karet.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (47): Tchyně mi na výročí mužovy smrti vtrhla do bytu. Málem jsme se popraly o urnu

Padly tvrdé věty

Ten večer jsme grilovali u našich. Táta rozdělal oheň, nalil si druhého panáka drahé whisky, co mu přivezl na ochutnání manžel, který si k němu ihned přisedl s pivem. „Nějak ti to kouří, je vidět, že jsi chodil do pionýra, a ne do skautu,“ rýpnul si Roman do táty, čímž mu vracel zase nějaké jeho rýpnutí. Dobírali si jeden druhého jako malí kluci. Oba už byli trochu „v náladě“, táta navíc není zvyklý na tvrdý alkohol.

„Být tebou, tak sklapnu, přišel jsi k Petře domů s jedním kufrem a zatím jsi moc nedokázal...“ přiostřil táta a hádka byla na světě. S mamkou a sestrou jsme vše slyšely až do kuchyně, kde jsme připravovaly maso na gril. Když mamka vyběhla ven, byli ti dva už v sobě. Nemohly jsme je roztrhnout. Duchapřítomná mamka je nakonec oba postříkala hadicí. Ve studni máme ledovou vodu, byli hned od sebe. Táta začal nakonec křičet i na mámu. Byla to scéna jak z nějaké vesnické grotesky. Ale do smíchu mi nebylo.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (43): Manželovi někdo rozbil ciferník. Když jsem zjistila důvod, vlastně jsem mu to přála

Odmítají se omluvit

Bohužel je to už měsíc, co táta s mým mužem nemluví. „Neomluvím se! On mě vyprovokoval,“ opakuje mi Roman, když ho prosím, aby se usmířili. Pak začne vyjmenovávat, co vše mu táta řekl a co pro mě a rodinu udělal. A jak vše rekapituluje, tak se zase vytočí – je to marné!

Táta reaguje jako přes kopírák. Neúnavně se snažím je přesvědčit, aby se usmířili. Máma i sestra dělají to samé. Jenže ti dva jsou neoblomní. Navíc mi vyčítají, že nedržím při nich. Táta láteří, že jsem jeho dcera, co mi všechno dal a co pro mě udělal. Roman se zase cítí ukřivděný, že se nechovám jako jeho manželka. Nemohu jim říct, že jsem naštvaná na oba stejně a také oba stejně miluji.

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (40): Když se manžel vrátil domů s rozbitým obličejem, litovala jsem ho. Až později jsem zjistila, že si to zasloužil

Na čí stranu se postavit?

Štve mě, že mě ti dva postavili do role soudce – mám si vybrat, na jaké straně stát. Jenže to já pochopitelně nemohu. Nechci ztratit ani tátu, ani muže. Do toho mi neustále volá máma, abych něco udělala, že jí chybím. Panebože, co mám udělat?

Začalo to jako vesnická groteska a pokračuje jako rodinná tragédie. Naivně jsem si myslela, že za týden budou zase jedna ruka, ale zatím to vypadá, že je usmíření v nedohlednu. Roman k našim nechce pouštět ani kluky. „Jestli je chce máma vidět, ať k nám přijede, ale on ať nejezdí!“ řekl mi nedávno. Máma za námi může jen „na tajňačku“, táta by se urazil, že s tím „strašným chlapem“ mluví. Mám zkažené léto.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Drahuška (48): Syn je nezvladatelný, dokonce dal manželovi pěstí. Bojím se, co bude dál

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].