Radka (47): Tchyně mi na výročí mužovy smrti vtrhla do bytu. Málem jsme se popraly o urnu

Manžel mi dlouhé měsíce pomalu umíral v náručí. Trpěl rakovinou slinivky, která ho postupně připravovala o život. Nebylo to lehké pro nikoho z nás. Jarek byl statečný do poslední chvíle. Když naposledy vydechl, skončila jedna éra mého života. Nebo jsem si to alespoň myslela.

Mohlo by Vás zajímat:

Eliška (35): Neskutečně mě vytáčí tchyně. V přítomnosti našich dětí dělá něco, z čeho šílím

Manžela mám doma v urně

Tchyně Lída byla smrtí svého syna zdrcená. I když jsme všichni od stanovení diagnózy věděli, jak to dopadne, připravit se na to nedalo. Já jeho odchod přijala jako nevratný fakt. Lída Jarka denně oplakávala. Volala mi, štkala do telefonu a hledala útěchu, kterou jsem jí nemohla nabídnout.

Sama jsem se ztrátou manžela bojovala. Síly na podporu někoho dalšího mi nezbyly. Než Jarek umřel, vyslovil poslední přání. Chtěl, abych ho nechala zpopelnit a vzala si ho domů. Vše jsem udělala tak, jak si přál. Dnes ho mám řekněme vystaveného v urně na poličce v obýváku společně s jeho fotografií.

Stojí u něj jeho oblíbená bonsai, o kterou se roky staral. Ze začátku, když jsem na to smuteční místo pohlédla, mě bodlo u srdce. Byl se mnou, ale někde hodně daleko. První rok po jeho odchodu byl těžký, smutný a plný depresí. Náš syn Ondřej (16) otce miloval a stejně jako já jeho ztrátu těžce snáší. Jak ukázal čas, mělo být ještě hůř.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (29): Manželova rodina upřednostňuje děti švagrové. Vymyslela jsem plán, jak to změnit

Na výročí manželova úmrtí přišla nevítaná návštěva

Na první výročí manželova úmrtí mi někdo zaťukal na dveře, což bylo to poslední, co jsem potřebovala. Na prahu stála Lída, její manžel a Jarkova sestra Helena. ,,Co vy tady?“ divila jsem se. ,,Dnes je to rok,“ spustila Lída s pláčem. Vtrhla mi do bytu a v ruce nesla květiny. Její manžel Tomáš nesl na tácu chlebíčky. Helena nějaké dortíky.

Lída začala vzlykat a halekat. ,,Ach, synu, proč jsi nás opustil?“ štkala a skácela se k zemi. Ondra mě pevně chytl za ruku a pošeptal mi: ,,Mami, hlavně klid.“ Poté rodina usedla na pohovku a čekala, co jim nabídnu. ,,Víno,“ blesklo mi hlavou. ,,To teď potřebuju. A hodně vína,“ pomyslela jsem si a šla pro něj. Všem jsem nalila. Svůj pohár jsem do sebe kopla naráz.

Seděli u nás celý den. Lída pořád jen brečela, vzpomínala, vytahovala staré fotografie. Tomáš se opil tak, že nevěděl, čí je. Když konečně odešli, padla jsem znechucená na gauč. ,,A to bylo co?“ vznesla jsem směrem k Ondrovi. ,,Vždyť ji znáš. Je ráda středem pozornosti,“ uklidňoval mě syn. Já z toho byla na prášky.

Mohlo by Vás zajímat:

Dana (29): Měly to být dokonalé líbánky. To by nám je ale nesměla zkazit moje rodina

Tchyně chce mít urnu doma

Nikdo je nezval, pozvali se sami. Snažila jsem se pochopit, že je to pro všechny pořád čerstvé, ale jejich návštěva mi nesedla. Kdybych jen tušila, že nebyla poslední. Lída z toho udělala zvyk. Chodí k nám na narozeniny i svátek mého zesnulého manžela. Jako by nemohla truchlit doma.

Nejednou jsem jí naznačila, aby nechodili. Ona mě však rychle zpražila. ,,Tak mi dej Jarka domů a budeš mít klid,“ procedila skrz zuby. ,,Nedám! Pokud jde o tohle, nedám. Doma byl tady,“ ohradila jsem se a dala ruce v bok. Takže k nám chodí dál, ale mě už to nebaví. Musím v sobě najít ještě kousek odvahy, abych jí to zakázala. I za cenu toho, že naše vztahy vezmou definitivně za své.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (48): Po manželově smrti jsem mohla být znovu šťastná. Rodina mi to ale překazila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.