Facebook
Instagram
Rozdělit pozornost mezi více vnoučat může být pro prarodiče složité. Jiřina se to rozhodla vyřešit po svém. Po narození syna měla v plánu znechutit tchyni švagrovou Alici, které se tak hodlala zbavit. Jenže se to celé otočilo proti ní.
Vždy jsem se těšila na to, až si s Petrem pořídíme děti. Dlouho jsme jen cestovali a užívali si života. Kolem nás všichni plánovali svatbu, oznamovali těhotenství a my vypadali jako ti, kteří na budoucnost vůbec nemyslí. Ve skrytu duše jsem to však cítila jinak. Když jsem našla dvě čárky na těhotenském testu, chtěla jsem to vykřičet do světa.
Narodil se mi syn a nikoho to nezajímalo
Když jsme se rozhodli, že necháme početí volný průběh, očekávala jsem, že se budeme snažit minimálně půl roku. Povedlo se to však hned napoprvé. Ráda na sebe strhávám pozornost, a tak jsem se na oznamování, že budeme tři, neuvěřitelně těšila.
Představovala jsem si, jak zase budeme jako pár o něco zajímavější a zkrátka se nám rodina bude věnovat, protože jim půjde o vnouče. Švagrová Alice tou dobou měla už dvě děti ve školkovém věku, takže miminko nikde kolem žádné nebylo. Jelikož jsem oproti ní byla úplný žabař, často mi dávala rady. Společně s tchyní se pak divily, jak je možné, že zrovna něco takového nevím! Časem už mi přišlo, že se tím baví a zesměšňují mě schválně.
Začala jsem si vymýšlet, abych na sebe upoutala pozornost
Když se náš Albert narodil, nikoho to z míry nevyvedlo. To byla pro mě obrovská rána. Zkrátka už šlo o třetí vnouče v rodině a vše, co je u toho prvního tak výjimečné, už prarodiče zažili. První velkou oslavu nového přírůstku, první nákupy, zběsilé přetahování o to, kdo ho povozí v kočárku. Nemohla jsem to překousnout, a tak jsem u tchyně začala Alici pomlouvat.
Jako svou snachu ji samozřejmě měla ráda, ale nedá se říct, že by takovým rozhovorům nebyla otevřená. Časem už mi nestačilo, co vím a co je pravda, tak jsem si začala vymýšlet. Jednou, že je Alice na seznamce, podruhé, že dává děti na hlídání. Tchyně byla stará škola a toto nerada slyšela. Byla jsem pro ni tak tou snachou, která najednou dělá vše perfektně a konečně našemu Albertovi věnovala pozornost.
Blíží se Vánoce a v rodině je pořád dusno
Jednou jsem to ale asi přehnala. Nevím přesně, se kterou informací tchyně za Alicí šla, ale obě za mnou pak rozčílené přiběhly, ať jim to vysvětlím. Musela jsem s pravdou ven, ačkoliv jsem se to snažila ještě uhrát na špatnou paměť a trochu mlžila. Dnes mi nikdo nevěří a nikdo se se mnou nebaví.
Když se to v létě stalo, myslela jsem si, že to bude jen chvilkové a časem se usmíříme. Jsme přeci rodina. Už se ale blíží Vánoce a tchyně nás ani nepozvala na štědrovečerní večeři. Bojím se, že jsem udělala chybu. Chtěla jsem jen, aby měli mého syna rádi stejně, jako děti Alice.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
