Denisa (34): Odmítla jsem matce půjčit malinkatého syna na víkend. Její reakce mě naprosto šokovala

Než se mi narodil Eliáš, myslela jsem si, že mateřství zas tak prožívat nebudu. Ale nosit v sobě devět měsíců někoho, koho vlastně ještě neznáte, bát se o jeho zdraví a bezpečí, a pak ho najednou spatřit, to je prostě přerod pro každou ženu. Stala jsem se mámou na plný úvazek.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (62): Před 30 lety jsem se musela rozhodnout, zda se vzdám manžela, nebo dcery. Své volby nelituji

Ve dvou měsících chtěla syna na víkend

Teď si uvědomuju, že vůči příteli jsem to na začátku mateřství trochu přeháněla. Přestala jsem nás vnímat jako partnery a začala řešit jen to, že jsme rodiče. Eli nám dělal radost a to pro mě bylo hlavní. Už dva měsíce po porodu přišla moje máma s šílenou prosbou. "Tak jsme si s tátou říkali, jestli byste nám Eliáška na víkend nepůjčili, co říkáš? Uděláte si chvíli klid, odpočinete si," navrhla mi. Vyděsila jsem se.

Jelikož už jsem nekojila, klasický argument pro mě nepřipadal v úvahu. "Mami, co blázníš. Přijeďte si pro něj kdykoliv, ale na noc? To opravdu ne," začala jsem diplomaticky. Tahle odpověď však mou matku neuspokojila. "To mi chceš říct, že se nedokážu postarat o dítě? Vychovala jsem vás tři a všichni jste to přežili," začala na mě zvyšovat hlas.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (67): Po manželově smrti se mi chtělo umřít. Nebýt Andělské hory, odešla bych za ním

Strašně jsme se pohádaly

Nutno říct, že o jejích schopnostech udržet děti naživu nikdo nepochyboval. Pouze já se necítila na to, aby můj syn trávil celý víkend beze mě. To, že bych si mohla někde užít nebo se v klidu vyspat, pro mě zas takové lákadlo nepředstavovalo. Eliášek spal ukázkově a já neměla potřebu ho někam odkládat.

To jsem mámě několikrát zopakovala, ta se ovšem urazila. Začala se oblékat s tím, že odchází. "Co blázníš, kam jdeš?" ptala jsem se. "On taky není jen tvůj, víš? I ostatní na něj mají nárok. Pokud pro tebe nejsem dost dobrá, abych se o něj postarala, tak to řekni rovnou. Jsem prarodič, mám svoje práva," spustila na mě mezi dveřmi. "Práva? Jaká práva?" vykulila jsem oči. Neměla jsem tušení, co tím myslí. Už nic neřekla a odešla.

Časem jsem naši hádku vypustila z hlavy. Máma k nám přestala chodit tak často, ale někdy se na Eliáška přeci jen zajela podívat. Nechápala jsem, proč ho chtěla na víkend, když teď se skoro neukáže. Nedávno však přišla s něčím, co mě naprosto šokovalo. "Poslouchej, Deni. Já jsem se s tebou snažila normálně domluvit, Eliášovi bude za chvíli šest měsíců a já si myslím, že je nejvyšší čas, aby začal jezdit taky k nám," předestřela mi situaci. "Mami, ale vždyť já k vám s ním jezdím," oponovala jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Olívie (32): Začali jsme s přítelem plánovat rodinu. Uprostřed snažení o dítě mi ale vrazil kudlu do zad

Řekla mi, že se se mnou bude soudit

"Pokud nepřijdeš k rozumu, už jsme se s tátou rozhodli, že to poženeme k soudu. Známý právník říkal, že i prarodiče mají právo na styk s vnoučetem. A to mi nikdo nemůže odpírat. Nechápu, proč jsi tak sobecká, ale zkrátka se budu bránit," dodala. Zbytek dne mám jako v mlze. V takovém šoku jsem byla.

Od té chvíle jsme se s mámou neviděly, nezvedám jí telefon. Nechápu, čeho tím chce docílit, ani nevím, jestli mluví pravdu. Proč se s rodiči budu soudit, co to má za smysl? Každý den je mi z toho zle. Jen čekám, až přijde pošťačka s obálkou. Netuším, co jsem udělala špatně.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karla (65): Štve mě, jak lehkovážně přistupuje snacha k mateřství. Přistihla jsem se při strašlivé myšlence

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.