
Mahuleně spadl kámen ze srdce, když bylo její manželství konečně rozvedeno. U soudu potkala dalšího takového "šťastlivce" a hned si padli do noty.
Neměla jsem v plánu se hne po rozvodu a ještě u soudu zamilovat, ale stalo se. Potkala jsem ho na chodbě v momentě, kdy se mi chtělo tančit radostí z nově nabyté svobody
Sejdeme se u soudu
S tehdejším manželem jsme se chtěli v klidu rozvést. Nakonec to ale nebylo možné, protože jsme se zkrátka neshodli ani na majetkovém vypořádání a už vůbec ne na společné výchově dcery. Té už bylo patnáct a říkala jsem si, že to snad nemáme jako rodina zapotřebí.
Nicméně se vše táhlo u soudu asi dva roky, bylo to už otravné. Mrzelo mě, že jsme to nedokázali v klidu. Nikdo nechtěl ustoupit ze svých požadavků. Já z nich ustupovala celé manželství. Nicméně pak nastal den, kdy se konečně vše uzavřelo a u soudu jsem byla víceméně jen pro formalitu.
Když jsem vyšla ven a věděla, že už mám tu eskapádu za sebou, chtělo se mi skákat radostí. Ve skutečnosti jsme už dospěli do fáze, kdy jsme byli oba s exmanželem v klidu, dcera měla být brzo plnoletá a nejednalo se o drama. Něco ze mě přesto i po dvou letech rázem spadlo a na chodbě jsem začala tancovat. Nějaký muž mě střídal v soudní síni a usmál se na mě.
Muž s unavenýma očima
Se svou obhájkyní jsem si dala poslední kafe z automatu a naposledy jsme si stiskly ruce. V tom vyšel z jiné soudní síně muž a nahlas si oddychl. Podívali jsme se na sebe a bylo nám oběma jasné, že jsme prošli něčím podobným.
„Konečně zase volní,“ usmála jsem se a on pokýval hlavou. „Já sice nemám dům, ale takovou úlevu jsem snad nikdy nezažil.“ Dali jsme se do řeči, neboť jsme měli společnou cestu. Skončili jsme v kavárně, kde jsme žasli vzájemně nad svými životními příběhy.
„A nejhorší je, že pro spoustu lidí jsem já ten viník,“ posteskl si unaveně. „Taky jsem semetrika a potvora, nemyslete si,“ usmála jsem se na něj povzbudivě. Na rozdíl od mého muže příliš nebojoval, a tak měl dítě vídat minimálně a přišel o dům, který kupoval ještě před manželstvím.
Jiskra se nedala přehlédnout
Chtěli jsme se rozloučit, ale pořád to nešlo. Stále jsme postávali na zastávce a ne a ne se rozejít. Přišlo mi to tak absurdní, zakoukat se do muže v soudní budově. Do muže, kterému se definitivně uzavřelo nepovedené manželství.
Ale pak jsem si řekla, že nebudu soudit sama sebe. „Pojďme někdy spolu ven, evidentně si máme ještě co říct.“ Jeho znavené oči se rozzářily nadšením a řekl mi, že se neodvážil, vzhledem k okolnostem, pozvat mě na rande. A tak jsem potkala skvělého chlapa, kterého jiná nechtěla. A světe div se, klape nám to!
Tereza (32): Naše manželství zničila závislost na virtuálním světě. Po rozvodu jsem začala znovu žít
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




