
Marcela je dvanáct let rozvedená. A neustále hledá vhodného partnera, se kterým by zestárla a měla společnou domácnost. Jenže to není jednoduché. Vztahy se jí rozpadají pod rukama a nepomáhá tomu ani Marcelin otec. Jeho názory jsou dost radikální.
„Doufám, že vy v naší rodině nějakou dobu vydržíte, nerad bych si zvykal zase na někoho jiného,“ přivítal před rokem otec mého nového partnera Kamila. Touto hláškou mě otec naštval. Samozřejmě to vyvolalo napětí mezi mnou a Kamilem. Doma jsme otcova slova dlouho do noci řešili. Můj otec je zkrátka rýpal.
Můj život není procházka růžovou zahradou
Mám na muže smůlu. Dlouhých dvacet let jsem byla vdaná. Ale rozhodně to nebylo manželství spokojené. Vychovali jsme dvě děti, já neustále tolerovala manželovy nevěry a doma vytvářela rodinnou pohodu, ač mi mnohokrát do smíchu rozhodně nebylo. A hned jak děti začaly žít své životy, rozvedla jsem se. Otec mě odsoudil. Myslel si, že žiju ve funkčním manželství a s rozvodem vůbec nepočítal.
Navíc jsem jediná, kdo se v rodině rozvedl. Můj bratr je ženatý od mládí a otec si po smrti maminky už nikoho jiného nenašel. Zkrátka jsem černá ovce rodiny. Někdo, kdo vybočuje z normálu. Při rodinných setkáních jsem jediná, kdo má neustále nové partnery. Nikdo to nekomentuje. Kromě mého otce. Ten o mě klidně řekne, že jsem běhna. A přitom to není vůbec žádná pravda. Mým snem je najít muže, se kterým zestárnu. Bohužel se nedaří.
Otcova slova mě bolí a ponižují
Asi rok po rozvodu jsem přivedla do rodiny partnera Ivana. Byli jsme spolu tři roky. Otec měl Ivana rád. Oba milovali pivo a při návštěvách ho spolu s chutí pili. Jenže Ivan měl pivo rád i v jiné dny a bylo to s ním k nevydržení. Když jsem se s Ivanem rozešla, otec mě začal ponižovat. Další mé partnery nepřijal. Po Ivanovi jsem žila s Jardou. Asi dva roky. Jenže Jarda byl nudný. Neuměl vymyslet žádný výlet.
Po práci nejraději ležel na pohovce s talířem, kde měl pečlivě vyrovnané salámy, klobásky a sýry. Díval se na televizi a nevnímal nic kolem sebe. Ani mě. Nejprve se z našeho vztahu vytratily intimní chvíle a pak Jardovi vadilo i to, že jsem promluvila a rušila ho při sledování televize. Snad každou návštěvu, kdy jsme s Jardou navštívili otce, jsme poslouchali urážky. A otec se s Jardou loučil slovy: „Tak snad se nevidíme naposledy.“
Za chvíli budu opět sama
Pak jsem měla asi dva vztahy, které trvaly pár měsíců, ale i tyto muže jsem ve své naivitě otci dovedla představit. A to jsem neměla dělat. Začal o mě mluvit vulgárně před příbuznými. V jeho očích jsem byla žena lehkých mravů. Někdo, kdo nezapadal do jeho vzorce slušné rodiny. Když si uvědomím, že ani současný vztah nebude navždy a že uvažuji nad tím, že se s Kamilem rozejdu, je mi předem zle z otcovy reakce.
Otec si neuvědomuje, že měl štěstí. Jeho vztah s mamkou byl vydařený. Asi se určitě někdy pohádali, ale z jejich chování bylo znát, že si sebe navzájem váží a mají se rádi. A já takové štěstí nemám. Přitahuji muže, kteří mají nějaký výrazný povahový rys, který v dlouhodobém vztahu nesnesu. A to jsem tolerantní a vždy se snažím komunikovat a hledat řešení. A tak se připravuji na to, že si opět vyslechnu otcův dlouhý monolog. Ale i přesto s Kamilem nezůstanu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




