Božena (80): Chci odkázat dům vnučce, která mě jako jediná navštěvuje. Rodině se to nelíbí

Moje děti, které ode mě dostaly vše, o mě nejeví zájem. A tak jsem se rozhodla, že po mně nebudou dědit dům, se kterým počítají. Jediná vnučka Alena mě má upřímně ráda a ta dostane vše, přestože už se mi to leckdo snaží vymluvit a udělat z ní podvodnici

Dáša (44): Dědictví po tetě mělo patřit dětem. Manžel z něj raději udělal luxusní terasu, kterou teď nemůžu ani vidět

Děti mě odřízly

Zdá se mi to tak dávno, a přece ten život protekl mezi prsty jako voda. Mám tři děti, byla jsem s nimi léta doma, piplala jsem je. Vím, že dnešní výchova je jiná, ale i tehdy jsem se dovedla řídit selským rozumem a trávit s dětmi hodně času. Nenechala jsem je plakat, učila jsem je lásce k životu.

Ani nevím, kdy se to přesně stalo, ale vznikla mezi námi propast. Jakmile si všichni založili rodiny, něco se měnilo. V těch dobách jsem naplno fungovala jako babička. Ne tak, jako dnes, kdy ženy po padesátce nemají čas na rodinu a užívají si svobody. Byla jsem pro ně kdykoliv k dispozici.

I díky tomu jsem si s Alenkou vytvořila blízký vztah už od dětství. Zatímco zbytek rodiny mě přestával postupně navštěvovat, Alenka tu byla vždy. Nejen na narozeniny nebo na Vánoce. Jezdí za mnou každý druhý víkend se svými kamarády nebo partnery. Svěřuje se mi a poslouchá mě. Je mi s ní dobře.

Anna (76): Vnučka ke mně začala chodit na obědy kvůli vidině dědictví. Já jsem ale její lest prohlédla a dala jí lekci

Majetek by chtěl každý

Pro jedinou věc mě asi mají ještě rádi, a to je můj dům. Za ta léta stoupl na ceně a už si na něj brousí zuby i příbuzní, které jsem neviděla jak je rok dlouhý. Anebo jen při „povinné návštěvě“, kdy jen koukají do mobilu a těší se na odjezd. A to já zase nejsem hloupá.

„Dům odkážu tobě, Aleno. Rozhodla jsem se,“ řekla jsem vnučce, která má věk na vdávání a jednou bude potřebovat vlastní bydlení. Ráda jí tím usnadním start do samostatného života.

„Babi, oni by mě rozcupovali,“ řekla na to pobaveně, ale měla pravdu.

Jakmile jsem se o tom zmínila synovi, hned byl oheň na střeše. Prý jsem nesvéprávná. Tak to tedy ne. Našla jsem si právníka a budu to zavčas řešit. Oni by byli schopní mě ještě poslat do blázince nebo rovnou do hrobu. 

Michal (39): Dědictví změnilo moji ženu k nepoznání. Bojím se, že naše manželství nezachrání ani narození dítěte

Sama proti rodině

Jen doufám, že tím nezpůsobím Aleně příliš velké nepříjemnosti. Ještě se ve svém mladém věku dokáže postavit rodině, která na ni bude tlačit. Pokud to ustojí, je možné, že pak ji budou příbuzní nenávidět. A to bych byla opravdu nerada.

Mám přece právo rozhodnout, komu svůj majetek odkazuji. Ještě bych mohla všechno věnovat charitě. Mám přeci svobodnou vůli a můžu se rozhodnout, kdo po mně bude dědit.

„Jezdí za tebou jen kvůli dědictví, nemysli si,“ zkusila mě dcera zranit svojí jedovatou poznámkou. Že by se mnou vnučka trávila tolik času, aby přišla k domu? Tomu nevěřím. Pokud by to byla pravda, nechápu smysl vlastního života a naší rodiny.

Lucie (27): Dřela jsem na zahradě mého strýce, protože už na to neměl sílu. Zbytek rodiny si za mými zády dělil dědictví

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].