Beáta (25): Máma říkala, že babička je lakomá. Až po její smrti jsem zjistila, na co doopravdy šetřila

Máma mi odmalička vštěpovala, že babička Helena má srdce z kamene. „Nic od ní nečekej, po smrti ti nenechá ani korunu,“ říkávala často. Babička byla skutečně svérázná – tichá, šetřivá a bez projevů náklonnosti. Stejně jsem po její smrti měla zvláštní pocit ztráty. Jako by odešel někdo, kdo mi bude opravdu chybět.

Dora (31): Kvůli dědictví po babičce jsme se bratrem ošklivě rozhádali. Přitom šlo o hrníčky a starou kredenc

Babiččin pohřeb

Pohřby v naší rodině bývají věcné a bez slz. Jsou stejně chladné jako naše vztahy. Stála jsem u rakve a v duchu jsem se ptala sama sebe, jestli byla babička opravdu taková, jak ji máma vždy popisovala.

Po obřadu jsme skončily u mámy v kuchyni u šálku vlažného čaje. Teta jen kysele poznamenala, že babiččiným jediným dědictvím bude nejspíš starý nábytek a pár ušetřených tisícovek z důchodu. Vinu svalovala na její lakotu, ale nikoho nenapadlo zamyslet se nad tím, proč vlastně byla taková.

Karla (53): Dědictví po rodičích zničilo vztah mezi mnou a bratrem. Trápím se tím, i když vím, že jsem nic špatného neudělala

Překvapení u notáře

Když notář dočetl babiččino poslední přání, v místnosti jako by zamrzl vzduch. Byt a všechen nábytek odkázala mně. Speciálně tam byla zmíněná dřevěná skříňka. Máma s tetou okamžitě vybuchly zlostí a nechápaly, proč zrovna já, když jsem s ní skoro nemluvila, mám dostat všechno. „To musí být nějaký omyl,“ sykla teta.

Byla jsem v šoku a hned jsem chtěla všechno rozdat, abych měla klid. Něco uvnitř mě ale nutilo babiččino rozhodnutí přijmout a až později přemýšlet nad tím, jak s dědictvím naložím.

Pavel (34): Děda mi kromě dědictví zanechal i podivnou schránku. Bylo v ní rodinné tajemství, které raději mělo zůstat zapomenuto

Babička na mě myslela

Babiččin byt voněl čistícími prostředky a starobou, přesně jak jsem si pamatovala z dětství. Na komodě v ložnici stála ta dřevěná skříňka. Když jsem ji otevřela, nenašla jsem šperky, ale dopisy. Na jejich obálkách byly nápisy jako „Až ti bude úzko“ nebo „Až mě budeš chtít poznat“.

V jednom z dopisů babička psala, že mě vždycky milovala, jen to neuměla dát najevo. A proto pro mě celý život tajně šetřila. Přiložený bankovní výpis ukazoval na spořicím účtu částku přesahující milion korun. Došlo mi, že ta „chladná“ žena mi v tichosti celá léta budovala budoucnost.

Pavel (41): Dědictví po neoblíbené babičce získala moje sestra. Poslední roky si hrála na její opatrovnici

Varovala mě před samotou

S dopisy v ruce jsem jela za mámou. Chtěla jsem, aby viděla pravdu, ale ona jen neochotně nahlédla do obálek. „Už je pozdě na nějaké city, Beáto,“ odbyla mě chladně a dál pila svůj čaj.

Došlo mi, že máma se ve své zášti zahrabala tak hluboko, že už nedokáže vnímat nic jiného. V tu chvíli jsem pocítila obrovskou propast, která nás dvě rozdělovala. Slíbila jsem si, že já tuhle rodinnou kletbu necitlivosti zlomím.

Vrátila jsem se do babiččina bytu. Otevřela jsem poslední dopis, ve kterém mě babička varovala před samotou. Radila mi, abych své city nikdy neskrývala tak jako ona. „Pokud někoho miluješ, řekni mu to hned,“ stálo v něm. I když jsme si za jejího života nebyly blízké, teď k ní cítím silnější pouto než k jakémukoli členu rodiny.

Petr (58): Těšil jsem se, že si společně užijeme manželčino dědictví. Místo toho mi žena hned nato dala sbohem

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].