
Julie by ráda šla studovat, ale místo toho dře v potravinách a finančně pomáhá rodině. Netušila, že za jejich bídou stojí mrazivé rodinné tajemství. Jde o tátovy dluhy z hazardu, které máma léta tajně splácí.
Kdybych měla náš život popsat jedním slovem, bylo by to „nedostatek“. Chybí nám všechno – peníze, klid i naděje. Místo studia na vysoké škole pracuji v potravinách, protože na sny nezbyly prostředky.
Táta nás opustil
Žiju s mámou a mladším bratrem Matějem v malém bytě na okraji Liberce. Táta od nás odešel před pěti lety, vysvětlil to rozdílnými povahami. Od té doby o něm nikdo neslyšel. Neposílá alimenty, nevolá k narozeninám, jako bychom pro něj přestali existovat.
Máma vypadá zničeně. Večer sedává u kuchyňského stolu a listuje nějakými papíry. Když jdu náhodou kolem, rychle je schovává do šuplíku. V lednici zbývá jen pár jogurtů a Matěj se stydí nosit svůj roztrhaný batoh do školy. Naše situace prostě není moc dobrá.
Dluhy nás drtily
Jednoho večera už jsem tu tíhu nevydržela a hodila před mámu na stůl upomínky od elektráren. „Mami, jak dlouho budeme ještě předstírat, že je všechno v pořádku?“ vykřikla jsem.
Vyčítala jsem jí, že z táty nevymáhá peníze, ale já jí odevzdávám polovinu své výplaty. Máma jen zbledla a nic neříkala. Tehdy mi došlo, že nejde jen o tátovu ignoranci, ale o nějaké děsivé tajemství, které přede mnou máma už roky skrývá.
Máma vypadala tak, že jsem se jí raději už dál nic nevyptávala. Řekla jsem si, že to udělám druhý den. V práci jsem byla jako na trní a v duchu jsem se připravovala na to, že z ní konečně dostanu pravdu.
Pravda o tátovi
Pravdu jsem se dozvěděla dřív, než jsem čekala. Vrátila jsem se z odpolední směny a v předsíni jsem zaslechla mámu, jak mluví s tetou Irenou. Teta se rozčilovala, proč máma dál nese tátův kříž, když on si někde žije jako král. „Vždyť ty půjčky, hazard a všechny ty šílené dluhy byly jeho, ne tvoje!“ sykla teta.
Máma jí roztřeseným hlasem odpověděla, že jako manželka raději všechno podepsala a nechtěla, aby se exekutoři vrhli na nás nebo aby děti zjistily, že jejich otec je vlastně zruinoval. V tu chvíli jsem vpadla do kuchyně. „Takže my celou tu dobu splácíme jeho dluhy? Proto nemáme co jíst?“ vyhrkla jsem.
Táta propadl hazardu
Máma se tehdy poprvé přede mnou úplně sesypala. Přiznala, že tátovy problémy začaly už dávno – nejdřív bral nevýhodné úvěry na hlouposti, pak přišly automaty a rychlé půjčky. Všechno to splácela ve slepé víře, že rodinu zachrání, ale on ji v tom nakonec nechal samotnou.
„Chtěla jsem vás jen chránit,“ vzlykala a vysvětlovala, že nechtěla, abychom pohrdali vlastním otcem. Cítila jsem se hrozně. Celé dospívání jsem se styděla za naši chudobu a mámu, která s tím nic nedělá. Ona se ve skutečnosti obětovala, aby nezničila obraz táty, který nás vyměnil za hazard.
Setkání s tátou
Tátu jsem si našla přes sociální sítě. Na profilové fotce se usmíval u grilu na zahradě, vypadal odpočatě a spokojeně. Napsala jsem mu a požádala o setkání. Sešli jsme se v kavárně. Dorazil v drahém saku, voněl luxusem a tvářil se, jako bychom byli nejlepší přátelé.
„Julie, moc ti to sluší!“ řekl a chtěl mě obejmout, ale já jsem jen vyložila na stůl kopie exekučních příkazů a upomínek, které máma léta tajně řešila po nocích. Když jsem se ho zeptala, jak mohl nechat svou rodinu splácet stovky tisíc za jeho chyby, jen chladně pokrčil rameny. A dodal, že máma to chtěla udělat, on ji k ničemu nenutil.
Chci mámě pomoct
Došlo mi, že tenhle člověk pro mě už nic neznamená. „Už nejsme rodina, ty jsi všechno zničil,“ řekla jsem mu klidně. Bez jediného slova omluvy nebo lítosti zaplatil účet a odešel z kavárny jako cizinec. Zůstala jsem tam sedět a dívala se na prázdnou židli před sebou.
Necítila jsem vztek, jen zvláštní prázdno, které ale konečně doprovázel pocit úlevy. Uvědomila jsem si, že skutečným pilířem našeho života byla vždycky moje máma. I když nám její tajemství ublížilo, udělám všechno pro to, abychom ty tátovy dluhy jednou provždy mohli hodit za hlavu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




