Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Víkendové návraty domů se změnily v noční můru. Místo objetí a klidu na Natálii čekala dusná atmosféra a nevyřčené tajemství. Její matka po léta skrývala obrovský dluh a spoustu lží, které nakonec vyplavaly na povrch...
Vždy jsem se ráda vracela z Brna domů na víkendy. Cesta vlakem, káva z nádraží a pak známé ulice, které znám téměř nazpaměť. Máma vždy čekala s obědem, táta s nějakou poznámkou o dopravní situaci. Ale posledních několik týdnů bylo něco jinak. Dům už nevoněl nedělním vývarem, ale jakýmsi nepojmenovatelným stresem. Táta byl zamlklejší než obvykle a máma nervózní, jako by na něco čekala nebo se něčeho bála. Kdykoli jsem se snažila něco zjistit, změnila téma.
Něco bylo ve vzduchu
Jednoho pátečního večera jsem je zastihla u stolu v napjatém tichu. Táta mlčky krájel rajče a v rádiu hrála nějaká balada o lásce, která nevydržela. Otec se mě prázdným tónem zeptal, jak je ve škole, a pak utrousil jízlivou poznámku o tom, že někteří lidé mají víc kreditních karet než cti. Máma zbledla a tiše ho požádala, ať nezačíná.
„Zeptej se matky, Natálie,“ odvětil otec ledově a dodal něco o účtech, které jednou někdo bude muset zaplatit. Máma se zvedla od stolu a s pláčem utekla z kuchyně. Zůstala jsem tam s otcem, který se díval do prázdného talíře, a cítila jsem, jak se mi všechno hroutí pod nohama.
Chtěla jsem vědět, o co jde
Našla jsem ji v koupelně, opřenou o pračku. Když jsem se zeptala, co se děje, mluvila jen v hádankách o tom, že ji život dohání a že z některých situací není úniku. Naléhala jsem, aby mi řekla pravdu a přestala se ke mně chovat jako k dítěti. Ona se na mě jen unaveně podívala a řekla, že někdy člověk dělá věci, které nechce, protože musí, a pak už je na všechno pozdě. Tvrdila, že ne všechno se dá napravit rozhovorem, a nechala mě tam samotnou s prázdnotou v žaludku.
Vyslechla jsem jejich rozhovor
Tu noc jsem nemohla spát. Kolem půlnoci jsem zaslechla tlumené hlasy z ložnice rodičů. Přikradla jsem se ke dveřím a poslouchala. „Tři čtvrtě milionu korun, Alžběto. Tři čtvrtě milionu. Jak jsi mohla?“ slyšela jsem tátův roztřesený hlas. Máma tiše odpovídala, že to chtěla splatit dřív, než se to dozví.
Léta si za jeho zády brala půjčky a úvěry, aby pomohla nemocné babičce a pak své sestře, která se dostala do potíží. Otce ale netrápily ani tak peníze, jako spíš ty roky lží. Než jsem se stihla vzdálit, podlaha zavrzala a máma náhle otevřela dveře. „Natálie?!“
Rodiče mi všechno vysvětlili
Máma se mi nakonec se vším svěřila. Všechno to začalo, když babička onemocněla a potřebovala drahou léčbu. Pak pomáhala sestře a zamotávala se do spirály dluhů, kdy jednu půjčku splácela druhou. Bála se otci cokoliv říct, protože nenávidí dluhy a považuje je za osobní selhání a hanbu.
Později jsem našla tátu sedět v garáži se studenou kávou v ruce. Řekl mi, že ztratil něco mnohem cennějšího než peníze. „Ztratil jsem důvěru, Natálie. A bez ní manželství neexistuje. Možná jsem ji vlastně nikdy neznal.“
Naše rodina se rozpadla
Když jsem přijela na další víkend, máma už byla pryč. V obývacím pokoji stál její kufr a otec mi chladně oznámil, že je u své sestry a že je mu to jedno. Prý se v noci pohádali tak, že je slyšela půlka ulice, a on ji nakonec vyhodil z domu. Teď spí sám v ložnici a já se v tom tichém, chladném domě cítím jako vetřelec.
S mámou mluvím po telefonu a zní, jako by celé týdny nespala. Jsem rozpolcená a nevím, na čí stranu se postavit. Pravda je, že selhali oba – vůči sobě i vůči mně. A náš dům? Ten už dávno přestal být domovem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
