Lucie (31): Máma mi nikdy neřekla, kdo byl můj otec. Dozvěděla jsem se to až po její smrti

Máma mě celé dětství krmila pohádkami o muži, který musel odjet daleko a už se nevrátil. Prý to byl námořník, který „nestihl připlout zpět“. Žily jsme samy v našem malém bytě a já si v hlavě vytvořila obraz milujícího, ale ztraceného hrdiny. Až po mámině smrti se ukázalo, že pravda byla úplně jiná.

Adam (30): Nevěděl jsem, kdo je můj táta. Máma mi řekla pravdu až na smrtelné posteli

Tajemství ukryté v albu

Máma odešla náhle a s jejím odchodem jako by zmizela i naděje, že se někdy dozvím pravdu o tátovi. Po pohřbu jsem šla do jejího bytu a začala s vyklízením. Narazila jsem na staré album, ve kterém byla schovaná fotografie. Na ní byla máma, mladá a zářící štěstím, jak se drží za ruku s neznámým mužem v kožené bundě. Mohl to být můj táta?

Dva dny po pohřbu u mě zazvonil starší, prošedivělý muž. Představil se jako Karel a s pokorným výrazem se zeptal, zda může jít dál. O mámině úmrtí se prý dozvěděl od známých. Tiše mi vysvětlil, že s mou matkou si kdysi byli velmi blízcí, ale byl to komplikovaný vztah. Pak s pohledem upřeným do země vyslovil větu, která změnila všechno: „Už ti to můžu říct. Jsem tvůj otec...“

V době, kdy jsem se narodila, už měl svou rodinu. Máma proto trvala na tom, aby zmizel z našich životů. „Přála si, abych tě nikdy nekontaktoval,“ svěřil se mi s lítostí v očích. Ukázal mi staré dopisy, které mi léta psal, ale nikdy neodeslal. Cítila jsem, jak mě zaplavuje smutek z promarněných let, ale i zvláštní úleva, že už znám pravdu.

Pavla (35): Chtěla jsem pomoci mámě, ale pátrání po tátovi nakonec odhalilo šokující rodinné tajemství

Konečně mám tátu

S Karlem jsme se od té doby viděli ještě několikrát. Přiznal, že ho mrzelo, že souhlasil s máminým rozhodnutím. Pochopila jsem, že její celoživotní mlčení nebylo zlobou, ale vlastní nezhojenou ranou. Možná mě tím chtěla chránit před pravdou o tátovi s jinou rodinou, možná jen nechtěla čelit své vlastní bolesti.

Příjmení jsem si nezměnila, ale vnitřně jsem se smířila s minulostí i s oběma svými rodiči. Už se necítím neúplná a v mém světě konečně přestalo existovat to prázdné místo po „námořníkovi“.

V albu teď mám o jednu fotku víc a s tátou se pomalu učíme hledat společnou řeč. Po smrti mámy jsem sice ztratila svou jedinou jistotu, ale získala jsem tátu a pravdu, která mě osvobodila.

Klára (20): Celé dětství jsem věřila příběhu o tátovi hrdinovi. Pak mi ale máma prozradila šokující pravdu

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].