Natálie (25): Celý můj život byl postavený na lži. Moje máma ve skutečnosti není mou biologickou matkou

Vyrůstala jsem v přesvědčení, že jsem plodem tragicky přerušeného vztahu. Moje maminka mi o tátovi vyprávěla jako o hrdinovi bez bázně a hany, milovníkovi Krkonoš a vážné hudby, který zemřel dřív, než jsem přišla na svět. Vzhlížela jsem k němu a každý svůj úspěch na studiích bohemistiky jsem v duchu věnovala právě jemu.

Klára (31): Kontaktovala mě biologická matka. Chce po mně něco, co jí nedokážu dát

Rodinné pouto plné lží

Náš svět tvořily tři ženy: já, maminka a její mladší sestra Jitka. Teta pro mě byla spíš jako starší sestra – energická, vždy připravená pomoci. Byly jsme si neuvěřitelně blízké.

Myslela jsem si, že jsme nerozlučná trojka, kterou nic nerozdělí. Netušila jsem, že tato idyla je jen zdánlivá.

Vše se začalo hroutit, když jsem jednou našla maminku v zuboženém stavu. Z vitální ženy zůstal jen stín. Když mi oznámila svou diagnózu, svět se se mnou zatočil. Byla nevyléčitelně nemocná a zbývalo jí jen málo času.

Gabriel (32): Zjistil jsem, že můj roční syn má jiného biologického otce. Během pár měsíců jsem přišel o vše

Krutá zpověď na smrtelné posteli

Jednoho večera mě maminka zavolala k sobě, její hlas byl slabý, ale naléhavý. Čekala jsem rozhovor o závěti, ale realita byla mnohem drsnější.

„Natálie, musíš znát pravdu. Já jsem tě neporodila,“ zasípala s vypětím všech sil. Dozvěděla jsem se, že můj dokonalý otec podvedl mámu s její tehdy devatenáctiletou sestrou Jitkou.

Já byla výsledkem té zrady. Aby máma zachránila čest rodiny, rozhodla se mě vychovat jako vlastní. Jitka měla na svůj prohřešek zapomenout v roli tety.

Michal (23): Při pátrání po biologických rodičích jsem tvrdě narazil. Měl jsem se na to vykašlat

Lež o mé matce

Z domu jsem vyběhla jako smyslů zbavená. Cítila jsem se jen jako věc, jako živý důkaz otcovy nevěry a matčina mučednictví. Ta, kterou jsem milovala jako tetu, se mi celá léta dívala do očí a lhala mi o tom, kdo skutečně jsem.

Šla jsem k Jitce a v návalu vzteku na ni křičela: „Jak jsi se na mě mohla celá ta léta dívat a hrát si na tetu? Vždyť jsi moje matka!“

Jitka jen mlčela a v očích se jí objevily slzy.

Natálie (47): Dcera není manželovo biologické dítě. Dodnes o tom nemá ani tušení, ale já se pořád trápím

Mám dvě mámy

V té chvíli jsem je nenáviděla obě – jednu za její mlčení a druhou za její zbabělost. Postupem času se však skrze hněv začalo prodírat pochopení. Vzpomněla jsem si na máminu bezmeznou péči i Jitčinu nenápadnou podporu v důležitých chvílích.

Rozhodla jsem se, že nenechám lež zničit to, co bylo skutečné – naši vzájemnou lásku. Dnes jsou obě mé matky. Jedna odchází s čistým svědomím a druhá se konečně učí své skutečné roli. Je to těžké, ale přijala jsem, že rodiče jsou jen chybující lidé.

Karel (40): Biologický otec mého vyženěného syna se po letech zjevil u nás. Co chce?

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].