Klára (31): Kontaktovala mě biologická matka. Chce po mně něco, co jí nedokážu dát

To, že jsem adoptovaná, mi moje maminka řekla, když mi bylo asi deset let. Byl to šok. Když se za tím dnes ohlédnu, mohu být ráda, že se mě ujala zrovna ona. Dala mi šanci na normální život, který bych jinak neměla. Řeším teď jiný problém. Moje biologická matka si po letech vzpomněla, že má dceru. Chce po mně, abych jí dala šanci vše napravit.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (49): Že je dcera adoptovaná, se nedozvěděla od nás. Musím nyní bojovat o její přízeň

V deseti letech jsem se dozvěděla, že jsem adoptovaná

Moje mamka Lenka (50) si mě vzala, když mi byly tři roky. V dětském domově jsem se ocitla, když mi byl rok a půl. Moje biologická matka se mě jednoduše vzdala. Údajně neměla jak se o mě postarat a utekla s nějakým mužem do Německa.

Na dny v domově si nepamatuji, takže mám na dětství vlastně dobré vzpomínky. Maminka mi dala šanci žít normálně. Mohla jsem chodit do školky a do školy. Pro adopci se rozhodla v době, kdy jí zemřelo její vlastní dítě a další už mít nemohla. Měla zkrátka v sobě tolik lásky, kterou musela někomu dát.

Tím někým jsem byla já. V deseti letech mi rodiče řekli pravdu. Mamka měla strach, jak to přijmu, ale zakládala si na tom, aby mezi námi panovala důvěra. Nejprve jsem nevěděla, co si mám myslet. Pochopit, že se mě vzdala vlastní máma, bylo nemožné. Ani poté se ale mezi mnou a mými rodiči nic nezměnilo. Spíše naopak, ještě více jsem je milovala za to, co pro mě udělali.

Mohlo by Vás zajímat:

Bětka (39): Adoptovali jsme s manželem romskou holčičku. Nebyli jsme ale připravení na to, co přijde

Po letech mě vyhledala moje biologická matka

Pomohli mi se dostat na vysokou školu, kdy mě permanentně podporovali. Jezdili jsme spolu na dovolené tak, jak to normální rodiny dělají. Když nastal čas, abych se osamostatnila, všichni jsme brečeli jako želvy. Našla jsem si partnera, který je dnes mým manželem. Za rodiči jezdím, jak je to jen možné.

Mohla bych vést spokojený život nebýt jedné věci. Po třiceti letech se ozvala moje biologická matka. Jednoho dne mi zaťukala na dveře a požádala mě o odpuštění. Nejsem na to hrdá, ale když přišla poprvé, zabouchla jsem jí před nosem. S mamkou jsme to řešily a ta si myslí, že bych jí měla dát šanci. Minimálně ji vyslechnout.

Neměla jsem v plánu poslouchat nějaké výmluvy, proč se mě vzdala. Navíc už mám sama dítě. Dceru Leničku (2), která je pro mě vším. Nedokážu pochopit, jak mě právě v tomto věku mohla dát vlastní matka pryč. A po mně se teď chce, abych si ji vyslechla a dala jí šanci?

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (43): Matka věděla, co dělá manžel za mými zády, přesto ho kryla. Vyhodila jsem je oba

Nedokážu jí to odpustit, takže druhou šanci nedostane

Nakonec jsem si řekla, že mi to vlastně nic neudělá. Ale to jsem se spletla. Její výmluvy, že byla moc mladá a hloupá, mě neuspokojily. Jednoduše dala přednost muži a zábavě před vlastním dítětem. Kde je můj biologický otec, neví. Podle mě ani netuší, kdo to je. Podle všeho vedla dost bujarý život, ve kterém se mihlo hned několik mužů zároveň.

Bohužel je ve svém snažení neúprosná. Stále mě kontaktuje a prosí o odpuštění. Ale toho já nejsem schopná. Maminku mám jen jednu a tou je Lenka. Jí vděčím za to, kdo dnes jsem. Nechci vůbec přemýšlet nad tím, zda má nebo nemá biologická matka dostat druhou šanci. V mých očích to totálně zvorala.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslava (31): Adoptovali jsme s manželem holčičku, bohužel jsme tím přišli o část rodiny

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.