Věra (35): Matka nechtěla být po tátově smrti sama. Našla zvláštní způsob, jak to vyřešit

Mám neskutečný vztek na svoji matku, která se chová jako smyslu zbavená. Před časem si jako lék na samotu pořídila psa, který se pro ni stal středobodem vesmíru. Mně se ten pes od začátku nelíbil, ale myslela jsem si, že by mohl matce pomoci překonat prázdné dny.

Mohlo by Vás zajímat:

Petra (35): Domácí mazlíček odhalil manželovu nevěru. Vlastně mě to pobavilo

Matku napadlo, že by si mohla pořídit psa

Poté, co umřel táta, jsme se všichni báli, co bude s matkou. Ta ze všeho nejvíc nesnáší samotu. Vzhledem k tomu, že máme dva malé syny, rozhodli jsme se jejich prostřednictvím matku rozveselit. Cíleně jsem jí děti dávala, aby ji přivedly na jiné myšlenky. Honzík (7) a Kuba (4) byli vždycky jejími oblíbenci. Museli jsme ale na mámu opatrně, protože se utápěla v depresi.

Po půl roce od tátovy smrti přišla mamka se zajímavou myšlenkou. ,,Ty, Věrko, sousedka Ludmila mi poradila, abych si pořídila psa. Co si o tom myslíš?“ chtěla se poradit. ,,Že je to dost blbej nápad. Vážně jsi ochotná každé ráno vstávat a venčit ho? Když mu něco bude, budeš s ním muset na veterinu. Pes je snad ještě horší než děti,“ snažila se jí to rozmluvit.

Na nějaký čas to utichlo a já na to téměř zapomněla. Dál jsme kluky posílali k babičce. Musím uznat, že i mně to vyhovovalo. Měla jsem trochu volnější ruce. Mohla jsem se víc věnovat práci a nemít výčitky, že na kluky dlabu. Navíc jsem to brala tak, že jí tím vlastně prokazujeme službu a ona není sama.

Mohlo by Vás zajímat:

Radovan (59): Dcery pořídily manželce psa, aby nebyla pořád sama. Její štěstí ale nemělo dlouhého trvání

Pes zcela opanovat její domácnost

Když jsem si jednou pro kluky jela, čekalo mě překvapení. U dveří na mě vrčel pes středního vzrůstu. Přátelsky zrovna nevypadal. Kluci ke mně přiběhli. ,,Mami, konečně. My chceme domů,“ viseli mi kolem pasu. ,,Mami? Co to má znamenat? Ty sis vážně koupila psa?“ zhrozila jsem se. ,,Je úžasnej. Pořád se ke mně lísá. Byla to správná volba,“ drbala to stvoření za uchem.

Kluci se mi během jízdy domů svěřili, že na ně pes vrčí. ,,Jakmile se k babičce přiblížíme, už vrčí,“ stýskali si. ,,Super, takže teď abych se bála, že je kousne,“ honilo se mi hlavou. Za pár dní mi matka volala celá nadšená. ,,Denny už umí nějaké povely. Přijedeš se podívat?“ prosila mě do telefonu. ,,Mami, vždyť víš, že mě na to neužije. Mně psi nic neříkají,“ chtěla jsem se z toho vymluvit.

Místo toho jsem měla v plánu, že pošlu kluky na víkend k mamce. Chtěli jsme si s manželem něco zařídit. Jenže klukům se nechtělo a matka se tvářila, že se jí to nehodí. ,,My jdeme s Dennym na cvičák, víš? Tak si kluky nechte,“ odbyla mě. Od chvíle, kdy si toho psa vzala domů, žije jenom pro něj.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (26): Jsem až po uši zamilovaná. V našem vztahu je ale něco, co mě doslova a do písmene dráždí

Kvůli psovi už k matce skoro nejezdíme

Nakoupila mu samé psí vymoženosti. Velký pelech a zateplenou boudu na zahradu. V obýváku má i svůj vlastní gauč. Když jsem to viděla, myslela jsem si, že je to fór. Matka je z toho psa úplně hotová. Nemluví o ničem jiném. Jediné, co se mi na celé té věci líbí, je, že s ním chodí na cvičák. Je mezi lidmi a nemyslí na tátu.

To je ale asi tak všechno. Denny si z matky udělal svoji životní lásku. Když k ní přijedeme, musíme toho čokla pomalu prosit, aby nás pustil dovnitř. Pořád mamce sedí u nohou a dává najevo, že je jen jeho. Matce to dělá dobře a neumí ho okřiknout. Kluci už k babičce jezdit nechtějí a já nevím, zda tohle celé bude mít dobrý konec.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Sára (27): Svěřila jsem matce na čtrnáct dní svého psa. Po návratu jsem se nestačila divit, co z něj udělala

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.