Radovan (59): Dcery pořídily manželce psa, aby nebyla pořád sama. Její štěstí ale nemělo dlouhého trvání

S Ludmilou (55) jsme spolu přes třicet let. Je pravdou, že jsem víc na cestách než doma, takže Ludmila po odchodu dětí z rodného hnízda velmi trpěla. Aby pořád nezůstávala sama, dcery jí koupily štěně.

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (29): Přítelkyně si tak dlouho s bývalým přehazovala psa, až jsem musel zasáhnout. Dopadlo to poněkud nečekaně

Dcery se rozhodly manželce koupit psa

Jako řidič kamionu pro velkou mezinárodní společnost jsem většinu času trávil na cestách po Evropě. Ludmila moc dobře věděla, že mám svoji práci rád, a tak nikdy nic nenamítala. Byly dny, kdy měla na čele napsáno, jak je sama a opuštěná. Hlavně v době, kdy se naše dcery odstěhovaly a začaly vést své vlastní životy.

Manželka se najednou neměla o koho starat. Chodila jen do práce. Když byla doma, podle svých slov jen tupě zírala na televizi. Vlastně jen čekala na další nudný den. Holky mi často volaly, že mají o mamku strach. Tisíce kilometrů daleko jsem jim ale byl prd platný. Tak za ní začaly víc jezdit. Bohužel ani to nepomohlo.

Pak mladší Lenka (25) přišla s nápadem, že by Ludmile koupily psa. Snažil jsem se jim to rozmluvit. ,,Proč zrovna psa? Vždyť víte, jak je nemám rád. Papoušek by nestačil?“ prosil jsem do telefonu. Obě mi vysvětlily, že takový pes mamku dostane mezi lidi a ona tím pádem přijde na jiné myšlenky. Nakonec mě uzemnily tím, že jsem stejně pořád pryč, tak do toho nemám co mluvit.

Mohlo by Vás zajímat:

Martin (21): Večerní venčení psa se změnilo v boj o přežití, který si neumím vysvětlit

Ludmila se na něj až nezdravě upnula

O pár dní později mi Ludmila celá natřesená volala: ,,Představ si, že mi holky koupily štěně! Kdybys ho viděl! Je to malý černý labrador. Říkám mu Faust. Pošlu ti nějaké fotky.“ Musím uznat, že ta malá černá potvora byla vážně roztomilá. Holky měly pravdu. Ludmila začala chodit na dlouhé procházky.

Velmi rychle jsem si všiml, jak díky nim zhubla. Dokonce si našla dvě kamarádky pejskařky ve svém věku. Nedělal jsem si iluze o tom, že s ní Faust spí i v posteli. Když jsem přijel domů, měl sice pelech venku, ale chlupy na povlečení mluvily jasně. Neřešil jsem to. Pokud Ludmilu dělal šťastnou, nechtěl jsem to kazit.

Zkrátka a dobře ten pes jí prospíval. I já jsem si ho oblíbil. Bylo jasné, že Ludmila je pro něj vůdce smečky, ale i tak jsme spolu dokázali pěkně blbnout. Dokonce jsme chodili i na cvičák, takže nejenomže jsme měli krásného a chytrého psa, ale i dobře vycvičeného. Holky jsem za ten skvělý nápad musel pochválit.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (46): Manželka si přes můj nesouhlas pořídila psa. Teď mě nahradil i v posteli

Manželčina radost trvala jen pět let

Láska k psovi ženu neopouštěla dalších pět let. Její nadšení spíše rostlo, než by uvadalo. Faust dokázal její dny vyplnit radostí a klidem. Jenže pak přišel ten osudový den. Ludmila s ním odjela na výlet. Procházeli lesem, když vtom Faust chytil nějakou stopu. Nereagoval na Ludmilino volání a protože manželka není žádný sportovec, měla co dělat, aby ho dohonila.

Když doběhla ke kolejím, na druhé straně spatřila Fausta, jak honí zajíce. Znovu na něj zavolala a on tentokrát poslechl a rozběhl se k ní. Bohužel v tu nejméně vhodnou chvíli. Vletěl přímo pod vlak. Od toho dne chodí Ludmila po bytě jako černá vdova. S nikým nemluví, nikoho k sobě nepouští. Když přijedu domů, odchází. Teď jsem vážně bezradný. Rozhodl jsem se dát výpověď a své ženě se věnovat. Snad to pomůže.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Nora (35): Netušila jsem, jaké máme s manželem problémy. Dokud jsme si nepořídili psa

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.