Berenika (45): Pět let náš pes prožíval muka pokaždé, když jsem odjela. Letos na to konečně vyzrál

Když jsem si pudlíka pořizovala, nedošlo mi, že mít psa je kromě radosti i starost. Kvůli jménu pro nového mazlíčka zasedla celá rodina a živě jsme o něm debatovali. Padlo pár nápadů, které jsem odmítla. Pubertální synové ho chtěli pojmenovat Terminátor, Borec nebo Trhač. Manželovi se líbil Bertík. Já vybrala jméno Vilík. A to nakonec prošlo.

Petra (43): Myslela jsem, že jsem našla pana Božského. Jeho psí miláček mě ale z ložnice vyhnal

Chlupáč se během chvíle stal šéfem rodiny

Vilík si nás během chvíle omotal kolem prstu. Dobrovolně jsme mu odevzdávali desátek z každého jídla, hlavně šunku nebo maso. Když se koukalo na televizi, ležel zásadně na něčím břiše. Spinkal nejraději v posteli v pokrývkách z bavlněného saténu. A když venku pršelo, Vilíka tam nikdo nedostal. Koukl se na nás, pak ven, pak zase na nás, pak ven, otočil se a zamířil do postele.

Po celém domě jsme měli pelíšky. V předsíni, v každém patře, v obývacím pokoji i v kuchyni. Vilík občas nějaký použil, ale většinou trávil čas na pohovce nebo v posteli. Když se mi zdálo, že ho dlouho nevidím, věděla jsem téměř s jistotou, že ho najdu v posteli. Vilík přinesl do našich životů lásku. Neustále si s ním někdo hrál nebo ho hladil. Naše hovory se stáčely na téma „co zase Vilík provedl“.

Mirka (29): Náš pes mi každý den zvedne náladu. Čekám, kdy konečně promluví

Mít psa je i starost, vím o tom své

Když jsme si Vilíka pořizovali, nedošlo nám, že mít psa je i starost. Jednak ho neustále pozoruji, zda je zdravý. Jakmile se mi něco nezdá, hned letím k veterináři. Dost mi to ovlivnilo život i v tom, že jsem omezila setkání s kamarádkami. „Holky, pardon, káva přichází v úvahu jen odpoledne. Večer musím být doma a venčit Vilíka,“ hlásím v momentě, kdy se domlouvá nějaké setkání.

A o služebních cestách ani nemluvím. Dvakrát do roka jezdím na týden pryč. Prvních pět let Vilík moji nepřítomnost nesl hodně těžce. Nejedl, ležel jako bez duše v pelíšku u dveří a byl smutný. Někdy se i stalo, že ze stresu zvracel. Zlomilo se to až letos. Druhý den mi volal syn: „Mami, nebudeš tomu věřit, hádej, kdo se mnou spal v noci v posteli? Vilík! O půlnoci přišel a skočil mi tam. Chvíli si hledal místo, pak zalehl a vstával se mnou v sedm.“

Anna (33): Můj bratr se chová hrozně povýšeně. Po deseti letech života v Anglii zapomněl, že pochází z malé vesnice

Po šesti letech dostal náš pes rozum

Začala jsem se smát a ulevilo se mi. Konečně Vilíkovi došlo, že ač já jsem pryč, ostatní jsou doma a může s nimi spát v posteli. Může se nechat rozmazlovat a mít své jisté. Po šesti letech tedy Vilík zmoudřel. Vyvaluje se buď u jednoho nebo druhého syna, loudí maso jako o život a kouká na televizi s ostatními.

Doba, kdy byl po celou dobu mé nepřítomnosti v pelíšku u dveří, je snad minulostí a já budu na služební cesty odjíždět s lehkým srdcem. Nebudu si hrát na hrdinku, Vilíkovo trápení jsem prožívala s ním. Někdy jsem ze stresu měla i střevní problémy. Prostě Vilík je můj chlupatý synek a každá moje zpráva se doptávala nejen na stav domácnosti, ale i jak se má Vilík. Holt pes je členem rodiny a mnohdy tím nejrozmazlovanějším.

David (44): Náš pes je závislák. Když ho necháme pár hodin doma samotného, dokáže se nám pomstít

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].