
Markéta vyrazila do hor léčit si zlomené srdce samotou, ale osud měl pro ni jiný plán. Po pádu na sjezdovce skončila v náruči charismatického muže. Byl polibek na lanovce jen zimním románkem, nebo začátkem něčeho nového?
Nevím, jestli jsem se víc bála samotného lyžování, nebo ticha v horském penzionu. Byla to má první dovolená bez manžela, který už byl dávno minulostí. A také bez kamarádek. Chtěla jsem jen klid, sníh a únik od života, který mě tak trochu zklamal.
Pád na svahu
První den na sjezdovce byl bolestivý pro tělo i duši. Připadala jsem si jako nešikovná školačka, co místo elegantních obloučků končí každých pět metrů na zadku. Nadávala jsem si, že jsem raději nezůstala s knihou na pokoji, ale zároveň jsem na sebe byla pyšná, že jsem vůbec našla odvahu vyrazit.
Všechno vyvrcholilo spektakulárním pádem, když jsem při jednom obloučku špatně přenesla váhu. Ztratila jsem rovnováhu, lyže se mi rozjely každá jinam a já skončila na zádech v hlubokém sněhu. Když jsem tam tak bezvládně ležela a kontrolovala, zda jsem celá, objevil se nade mnou muž v lyžařské výstroji. Vypadal jako z reklamy na zimní dovolenou.
Učil mě lyžovat
Zeptal se, zda jsem v pořádku, protože ten pád vypadal hrozivě. Odpověděla jsem mu, že trpí hlavně moje ego. Na to s pobavením odvětil, že ego se naštěstí léčí mnohem snáz než zlomená noha.
Pomohl mi vstát a nabídl se, že mě naučí lyžovat bez riskantních manévrů. Nevěděla jsem, jestli to dělá z profesní slušnosti, nebo ho skutečně zaujala má nešikovnost, ale přijala jsem. Od té doby jsme se na svahu potkávali každý den.
Vít měl v sobě neuvěřitelný klid, díky kterému jsem se přestala bát nějakého trapasu na sněhu. Vyprávěl mi, jak v horách zakotvil. Já mu na oplátku přiznala, že s gravitací na lyžích bojuji víc, než jsem čekala.
Polibek na horách
Poslední den dovolené byl jiný. Místo obvyklého vtipkování zavládlo mezi námi zvláštní napětí. Když jsme spolu nasedli na lanovku, Vít zmlkl a jen mě pozoroval. Zeptala jsem se ho, co bude teď. Odpověděl, že zatím jen jedeme nahoru, i když oba jsme věděli, že se ptám na něco úplně jiného.
Potom mě v té houpající se lanovce, vysoko nad zasněženým svahem, políbil. Byl to okamžik, po kterém jsem věděla, že se ke svému starému, osamělému životu už nechci vracet.
Začala jsem znovu
Na nádraží jsme si stihli vyměnit jen krátký polibek a slíbili jsme si, že si napíšeme. První zpráva od něj přišla ještě ten večer. Od té doby jsme v kontaktu denně. Několikrát jsme se navštívili. Nejdříve přijel on za mnou, pak jsem se já vrátila za ním do hor.
I když je naše setkávání tváří v tvář zatím opatrnější než psaní zpráv, cítím velkou naději. Když se mě Vít při posledním loučení zeptal, co bude dál, řekla jsem, že uvidíme, jestli ten sníh mezi námi neroztaje moc rychle. Ujistil mě, že to záleží jen na nás dvou.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




