
Zuzana s manželem si plánovala užít poslední pohodový víkend jen ve dvou, než se jim narodí dcera. Jejich plán ale nevyšel. Z pobytu se vrátili o jednoho člena rodiny bohatší...
Manžel přišel s nápadem, že vyrazíme na naši oblíbenou chatu v horách. Já byla na konci osmého měsíce, ale cítila jsem se dobře. Doktorka proti tomu nic neměla. Tak proč ne. Vzali jsme teplé ponožky, deskovky a termosku s čajem, jako bychom jeli na školní výlet.
Kalamita přišla hned po příjezdu
Cesta probíhala v pohodě, jen trochu to klouzalo. Když jsme dorazili, začalo hustě sněžit. Vypadalo to idylicky. Bílá tma, krb, kakao, romantika jak z filmu. Jenže ještě než jsme si stihli rozbalit věci, začalo mi tvrdnout břicho. Nejdřív jsem si říkala, že to budou poslíčci. Dýchala jsem, chodila po chatě, pila vodu. Ale po dvou hodinách už to bylo jasné. Nebyl to planý poplach.
Sněžení mezitím přešlo do regulérní vánici. Signál kolísal, silnicí by neprojel ani traktor. Když jsme volali záchranku, dozvěděli jsme se, že se k nám zatím nedostanou. Že nám dají na linku zdravotnici, a kdyby šlo do tuhého, provede nás celým porodem.
Panikařila jsem. „To nejde. Já přece nemůžu porodit tady. Musím do nemocnice.“ Ale na lince mě uklidňovali, že to zvládneme. Že za námi posílají zdravotníky, ale kvůli počasí to bude trvat. Ale měli by to snad stihnout, Porody přece trvají několik hodin. Ale u mě se spletli.
Manželovým světem to otřáslo
Bylo to jak vystřižené ze špatné komedie. Ležela jsem na dece v obýváku, manžel s telefonem v ruce. Byl to chaos. Přišlo to rychle, překvapivě. Bolelo to jako čert, ale nakonec jsem párkrát zatlačila a najednou jsem držela v náručí naši dceru. Manžel se na mě díval jako na zázrak.
Když jsme konečně dojeli do nemocnice, pomalu nám tleskali. Dcera byla v pořádku, já díky bohu taky. Jediný, kdo z toho celého zážitku vyšel otřesený, byl manžel. Sice velmi rád vypráví historku o tom, jak porodil vlastní dceru, ale nemyslím si, že jeho svět bude ještě někdy stejný jako předtím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].