Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Nikdo z nich netušil, že obyčejný den na horách se během pár hodin změní v noc, na kterou se nezapomíná. To, co začalo jako klidný výšlap za hezkého počasí, se zlomilo ve chvíli, kdy se hory rozhodly ukázat svou drsnější tvář. Z výletu stalo malé, ale intenzivní dobrodružství.
S partou přátel jsme vyrazili na hory s tím, že si konečně trochu odpočineme. Lyžování nás bavilo, ale po několika dnech jsme cítili, že si zasloužíme volnější program. Ráno bylo skoro pohlednicové – modrá obloha, slunce se odráželo od sněhu a vzduch byl tak čistý a ostrý, že mě pálily plíce. Rozhodli jsme se, že si místo lyží vezmeme jen batohy a půjdeme na menší výšlap. Nic náročného, spíš taková pohodová procházka s výhledy.
Dopřáli jsme si zaslouženou odměnu
Zastavovali jsme se skoro každých pět minut, fotili si hory, smáli jsme se a dělali si legraci z vlastní kondice. Nikam jsme nespěchali. Cílem měla být bouda na vrcholu, malá horská hospůdka, kde jsme se chtěli najíst a zahřát. Těšila jsem se na polévku a něco teplého k pití. Když jsme tam konečně dorazili, byli jsme příjemně unavení a spokojení. Sedla jsem si na lavici před boudou a na chvíli zavřela oči.
A pak se to stalo. Zničehonic se zvedla mlha. Nejdřív nenápadně, jako by se jen hory chtěly zahalit, ale během pár minut jsme viděli sotva na dva metry. Překvapilo nás to, ale náladu nám to nezkazilo. Říkali jsme si, že si dáme hodinku v teple, počasí se uklidní a dolů půjdeme za lepších podmínek. Věřila jsem tomu.
Uvnitř hospůdky bylo útulno. Dřevo, staré stoly, téměř prázdno. Objednali jsme si polévku a pití a dali se do řeči s hospodským. Byl to chlap kolem padesátky, klidný, s hlasem, z něhož bylo cítit, že už zažil ledacos. Když jsme mu nadšeně vyprávěli o výšlapu, jen se pousmál a řekl, že jsme si nevybrali úplně nejlepší den. Prý se žene sněhová bouře. Znělo to skoro jako varování, ale jeho tón byl tak obyčejný, že jsem měla pocit, že si z nás trochu utahuje. A po prvním panáku ze mě zbytky nervozity definitivně spadly.
Příroda se nám předvedla
Nepřešlo ani třicet minut a venku se rozpoutalo peklo. Hustě sněžilo, vítr narážel do oken a bouda se občas lehce zachvěla. V tu chvíli vypadl proud a místnost se ponořila do tmy. Srdce se mi rozbušilo rychleji, než bych chtěla. Hospodský přinesl svíčky a zapálil je. Když nám jednu podával, řekl klidným hlasem, že tohle bude opravdu špatné. Právě ten klid mě znervózňoval nejvíc. Bylo vidět, že na podobné situace je zvyklý. Ale já ne...
Čas plynul pomalu. Bouře neutichala ani po třech hodinách a strach se mi začal usazovat v žaludku. Kromě nás byl v hospodě ještě jeden mladší pár. Působili, jako by jim celá situace vůbec nevadila. Smáli se, pili a chvílemi jsem měla pocit, že si to vlastně užívají. Já takovou lehkost necítila. Při každém silnějším nárazu větru jsem sebou trhla.
Bouda se stala naší spásou i vězením
Hospodský pak přinesl další panáky a deky. Řekl nám, že dnes se dolů nedostaneme. Máme přespat tady a snad se to do rána uklidní. Ta věta ve mně vyvolala zvláštní směs úlevy i strachu. Úlevu, že máme kde být, a strach z toho, jak snadno se všechno může zvrtnout. Ještě dlouho jsme si povídali. O horách, o životě. Pomáhalo mi to. Přesto mnou při každém silnějším poryvu větru projel mráz.
Nakonec jsem se uložila na lavici, zabalená do deky, a byla vděčná alespoň za střechu nad hlavou. Představovala jsem si, co by se stalo, kdyby nás tahle smršť zastihla cestou. Ta představa mě paradoxně uklidnila. Tady jsme byli v bezpečí. Pomalu jsem usnula.
Dobrodružství se šťastným koncem
Probudilo mě vrzání lavic. Bylo sedm hodin ráno. Podívala jsem se z okna a nemohla uvěřit vlastním očím. Bouře utichla. Všude ležel čerstvý sníh a hory se znovu ukázaly v plné kráse.
Hospodský měl dobrou náladu a oznámil nám, že dnes se dolů dostaneme. Dokonce prý s odvozem. A snídaně je gratis. Usmála jsem se. Byla to asi nejlepší snídaně, jakou jsem kdy měla, i když možná ze mě mluvil i hlad.
Když jsme se vrátili na hotel, byli jsme šťastní a plní emocí. Ještě dlouho jsme si o tom večeru povídali. O strachu, o klidu, o tom, jak málo stačí, aby se obyčejný den změnil v malé dobrodružství, na které se nezapomíná.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
