Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Zdena měla Simonu už v devatenácti letech a nechce, aby dopadla stejně jako ona. Místo studia a cestování se starala o dítě. Jenže Simoně je dnes patnáct, její rady neposlouchá a myslí si, že si může dělat, co chce.
Moje dcera začala nějak často navštěvovat sousedy, především tehdy, kdy je jejich syn sám doma. Snažím se ji držet zkrátka, ale od té doby, co jí je patnáct let a nastoupila na střední školu, mě už vůbec neposlouchá.
Slavnostní slib
Simonku jsem měla v devatenácti letech. Ve věku, kdy si většina holek plánuje budoucnost, zatímco já se učila přebalovat a starat o miminko. A sama. Její otec, se kterým jsem měla jen krátký vztah, zmizel jak pára nad hrncem.
Rodiče mě podpořili hlavně tím, že jsem měla kde s malou bydlet, ale žádné velké nadšení se nekonalo. „Jsi hloupá husa,“ vpálila mi matka. A táta dodal: „To jsme tě pěkně vychovali!“
Tehdy jsem si slíbila, že Simonka bude mít jednou všechno, co já neměla. Že nebude muset dospět tak rychle, že bude mít šance, které mi utekly i celý svět před sebou.
Nebezpečí u sousedů
Možná právě proto mě dnes tolik děsí, když vidím, jak se Simona naparuje a myslí si, že už je dospělá. Že už není takzvaně pod zákonem. Může si dělat, co chce a už jí není zapovězený ani sex.
V poslední době chodí často k sousedům přes ulici, kteří mají dvacetiletého kluka. Tvrdí, že jen na chvíli, že si povídají a ať v tom nic nehledám. Jenže jsem si všimla, že tam směřuje hlavně v době, když je ten kluk sám doma. Tedy časně odpoledne nebo o víkendu, kdy jeho rodiče odjíždějí na zahradu.
„Simonko, co tam děláte sami? To se mi vůbec nelíbí,“ zkusila jsem se zeptat. „Co by, koukáme třeba na film. Ty toho naděláš, mami,“ odpověděla. A pak ještě houkla: „Je to můj život, co se staráš...“ Z toho mi šel mráz po zádech. Tím spíš, když jsem zaregistrovala, že když Simona odchází za tím klukem, dává si záležet na tom, jak vypadá.
Dcera mě vůbec nebere vážně
Snažila jsem se ji doposud držet zkrátka, možná víc, než je zdrávo. Ale bylo to spíš ze strachu než z toho, že bych jí nechtěla něco dopřát. Vždycky jsem se jí ptala na její program, na to, kde bude a s kým. Odpovídala mi bez problémů. A dneska? Když se zeptám, kam jde, odpoví jen: „Ven,“ a protočí oči. „Zase k sousedům?“ zajímá mě. Na to už jenom odsekne: „Mami, fakt přeháníš.“
A to se opakuje skoro každý den. Vidím, jak se mi moje dcera vzdaluje a kolem sebe staví zeď. Kamarádky mi říkají, že je to jen puberta, že ji to přejde. Dobře si ale pamatuju na sebe v jejím věku, nedala jsem si říct a výsledkem bylo těhotenství v osmnácti letech.
Bojím se, aby Simona nedopadla stejně. Protože je mi jasné, že dřív nebo později ji ten kluk svede. Nebo ona jeho. Protože ten pocit: „Je mi konečně patnáct let, můžu všechno!“ je opojný k zbláznění.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
