Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Hana byla zpočátku nadšená, když jí dcera představila svého budoucího manžela. Vypadá jako milý a sympatický muž. Jenže informace, se kterými přišla sousedka říkají něco jiného a Hanu dost šokovaly. Pořád přemýšlí, zda na tom nebude něco pravdy...
Už jsem začínala mít strach, že se ta moje holka nikdy neusadí. Nejdřív si umanula vystudovat dvě vysoké školy a pak se vrhla na kariéru. Na soukromý život přitom nějak zapomněla. Měla jen muže na krátkodobé potěšení a to mě jako mámu, co už by si přála vnoučátka, nijak netěšilo. Pak ale potkala Tomáše...
Radostná zpráva, která mě zaskočila
„Mami, mám pro tebe novinku!“ oznámila mi dcera Eva nadšeně před Vánocemi. Už z jejího hlasu jsem poznala, že je to něco velkého.
„S Tomášem jsme se rozhodli, že se vezmeme. Už v létě!“
„To je rychlé, ne?“ odpověděla jsem opatrně, i když jsem nechtěla kazit její radost. Tomáš mi připadal jako milý člověk. Když mi ho poprvé představila, udělal na mě dobrý dojem – byl slušný, příjemný a dokonce mi přinesl moje oblíbené gerbery. Ale přesto mi vrtalo hlavou, proč najednou tak spěchají. Jasně, chtěla jsem přeci, aby se usadila a brzy už založila rodinu. Ale tohle mi opravdu připadalo příliš rychlé. Jenže Evička byla šíleně zamilovaná a nechtěla, aby ji kdokoli kazil štěstí.
„Proč bychom měli čekat?“ smála se Eva. „Víme, co chceme, tak na co ztrácet čas?“
Snažila jsem se její nadšení sdílet, ale uvnitř mě hlodal pocit, že něco není v pořádku. Možná nějaký šestý smysl. A to jsem ještě nevěděla, co se za pár dní dozvím...
Lucie (29): Partner se občas neudrží a sprostě mi nadává. Bojím se, že je to začátek domácího násilí
Drb od sousedky, který mě úplně rozhodil
Když jsem se vracela z obchodu, zastavila mě sousedka paní Nováková. Je to taková typická pavlačová drbna, které nic neunikne. Tentokrát mě její slova nepobavila, ale znepokojila.
„Dceruška vypadá spokojeně. A prý se budou už v létě brát?“ zeptala se s vyděšeným výrazem. Odkývala jsem jí to a myslela si něco o závisti.
„Nechci vám do toho kecat, ale slyšela jsem o tom Tomášovi, že prý už měl jednu svatbu a nedopadlo to dobře. Říká se, že ta jeho bývalá skončila s modřinami,“ šeptala dramaticky.
„To je nesmysl,“ odpověděla jsem automaticky. Ale její slova mi vrtala hlavou.
„No, být vámi, ještě si budoucího zeťáčka proklepnu. Ať se pak nedivíte...“ Už jsem to nemohla poslouchat a řekla jí, že už pospíchám. Ale od té doby na to nemůžu zapomenout. Co když na tom něco je? Sice jsem věděla, že paní Nováková ráda přehání, ale že by si to úplně celé vymyslela?
Když jsem sebrala odvahu, zavolala jsem Evě. „Evo, můžu se tě na něco zeptat? Slyšela jsem od sousedky, že Tomáš měl nějaké problémy v předchozím vztahu. Věděla jsi o tom?“
Eva se rozesmála. „Mami, ty ještě něco věříš Novákové? Ta ženská nemá co na práci, tak si pořád vymýšlí. A je to nešťastná a závistivá ženská. Tomáš je ten nejlepší člověk, jakého jsem kdy potkala. Na její hlouposti nemám čas.“
Strach, který se mě drží
I když mě Eva uklidňovala, moje obavy nezmizely. Zná ho přeci jen půl roku. To je dost krátká doba na to, aby ho pořádně poznala ve všech možných situacích. Teď má ještě navíc nasazené růžové brýle... Nechci, aby Eva měla pocit, že ji nepodporuji. Ale jako máma ji musím chránit.
Stále mě hlodá nejistota a přemýšlím, co mám dělat. Co když má Nováková tentokrát pravdu? Jenže jak to zjistit a přitom nikomu neublížit? Jedno je jasné. Pokud budu mít pocit, že je dcera v jakémkoli nebezpečí, budu bojovat, i kdyby to znamenalo, že se mnou přestane mluvit. Protože jako matka nemohu riskovat, že jednou uslyším: „Mami, měla jsi pravdu. Mrzí mě, že jsem tě tenkrát neposlechla...“
Názor psychoterapeuta
Tato situace je nelehká. V příběhu Hany vidím konflikt mezi snahou chránit své dítě a autonomií dospělé dcery. Hana prožívá intenzivní úzkost, která pramení z lásky, a může být ještě zesílena vědomím jisté bezmocnosti, protože Eva je dospělá a zodpovědná za svůj život.
Informace od sousedky mohou být přehnané, ale zcela je ignorovat může být riskantní. Zvláště s ohledem na velmi rychlý vývoj vztahu, kdy mezi seznámením a rozhodnutí o svatbě uplynulo šest měsíců. Růžové brýle zamilovanosti často zakrývají skutečné problémy.
Na druhou stranu nesmíme odmítnout možnost, že se setkali dva mladí lidé, zamilovali se a čeká je krásný společný život. Celou situaci doporučuji posuzovat pozitivně, s vírou, že je vše v pořádku. Nikoli předem zaujmout negativní postoj, Tomáše odsoudit jako tyrana a snažit se tuto pravdu dokázat.
Nejdůležitější je uvědomit si, že celá situace je v rukou Evy. Je to dospělá, kompetentní žena, zodpovědná za svůj život a následky svých rozhodnutí. Přílišné vměšování a jednání za zády Evy situaci nepomůže, ale spíše povede k odcizení mezi matkou a dcerou. Eva je ve fázi zamilovanosti a jen velmi těžko si nechá svůj názor vzít. Není výjimečné, že lidé v této fázi vztahu ignorují, nebo omlouvají zcela zjevná fakta.
Měla by Hana celou věc nechat být? Určitě ne. „Příběh“ od sousedky si zaslouží pozornost – ne jako pravdu, ale jako podnět k přezkoumání.
Hana by měla především jednat transparentně, strukturovaně a empaticky. Ochrání tím v maximální možné míře dceru, aniž by poškodila jejich vzájemný vztah. Není třeba se obětovat.
Hana by měla mluvit s Evou o pocitech, ne o obviněních. Například: „Mám tě moc ráda a těší mě tvé štěstí. Ale ty historky mne zneklidnily. Téma násilí je závažné. Můžeme si o tom promluvit v klidu a bez soudů?“ Je to respektující přístup ukazující podporu a otvírá dialog. Jako matka má Hana právo se vyjádřit a přinést podněty a Eva má právo je přijmout nebo odmítnout.
Pokud bude chtít Hana nějakým způsobem konat, měla by si kroky nechat odsouhlasit Evou. Například pokud by se chtěla poradit s právníkem, jak ověřit trestní minulost Tomáše.
Může Evě a Tomášovi doporučit párovou reflexi pod vedením odborníka. Pro jakýkoli pár je dobré si před svatbou otevřeně pohovořit o svých tužbách a vizích. Může to odhalit nežádoucí dynamiku uvnitř vztahu.
Může Evě doporučit sledovat varovné signály. „Lovebombing“, narůstající žárlivost, majetnictví, nebo nesrovnalosti v příbězích. Pokud se objeví u Evy fyzické a zásadní psychické projevy - modřiny, změny chování, strach či vzrůstající izolace, měla by jednat ihned. Zavolat na linku například Bílého kruhu bezpečí nebo ROSA a poradit se s odborníky.
Hana by měla pečovat také o sebe. Není žádnou hanbou zpracovat své obavy a úzkosti na terapii. Nikoli aby jí situace dcery byla lhostejná, ale aby se rozhodovala vědomě a nikoli emotivně v panice. Je nutno oddělit fakta od emocí a strachu.
Mgr. Marek Sedláček, psychterapeutický poradce z Kliniky duševního zdraví ET MENTIS. V rámci své praxe se kromě jiného specializuje se na poskytování psychoterapeutického poradenství pro ženy i muže na manažerských pozicích či majitele firem.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
