
Karla léta chodila na noční směny, aby dcera získala diplom a lepší život. Jenže Elena se vdala a nová rodina z ní udělala levnou pracovní sílu. Karle, která se pro ni obětovala, zbyly jen oči pro pláč...
Svého manžela jsem si moc dobře nevybrala. Jednoho dne se sbalil a zmizel. Od bývalé tchyně jsem se dozvěděla, že odjel s partou kamarádů pracovat do Ameriky. Alimenty mi chodily od bývalé tchyně. Někdy mi peníze na účet dorazily, někdy ne.
Žila jsem pro svou jedinou dceru
Pro Elenku jsem žila. Chodila jsem na brigády, když byla dcera na víkend u mých rodičů, a snažila jsem se, aby dcera měla vše. Ač jsem život neměla jednoduchý, byla jsem šťastná. S dcerou jsme měly přátelský vztah. Chodily jsme do divadla, do kina, na výlety a občas i na dovolenou. Zvládla jsem dceři zaplatit i studium vysoké školy. Byla jsem na Elenku pyšná, když měla promoci. Moje holčička byla magistra a já se těšila, jakou zajímavou pracovní cestu si zvolí.
V posledním ročníku vysoké školy začala Elena chodit s Jirkou, stejně starým chlapcem z nedalekého města. Pár měsíců po promoci se Elenka vdala. „Mami, miminko zatím neplánujeme. Chci se věnovat kariéře, chceme si zajistit slušné bydlení a až potom bude na pořadu dne rozmnožování,“ smála se dcera. Byla jsem klidná, že to má dcera v hlavě srovnané, a má všech pět pohromadě. Jenže už za měsíc se ukázalo, že to nebyla pravda.
Dcera pracuje v zemědělství
Jirky strýc měl velkou farmu. Je to starý mládenec. Vybudoval velký majetek, ale neměl ho komu předat. Jirka, ač inženýr, mu chodil celá studentská léta vypomáhat a jezdil traktorem. Strýc Eleně a Jirkovi nabídnul, že mohou bydlet u něj v domě. A začal mladé nenápadně využívat. Dával jim peníze za práci a udělal si z nich levnou pracovní sílu. Elena krmila kozy, čistila kotce a objížděla vše, co bylo potřeba. Jirka zase obsluhoval pracovní techniku.
„Elenko, a kdy už si najdeš nějaké jiné zaměstnání? Přeci nebudeš s vysokoškolským titulem pracovat v zemědělství?“ zlobila jsem se. Jenže dcera moje slova nerada slyšela. Ve strýcově domě jí nic nechybělo. Měli k dispozici celé patro, kde byla zařízená kuchyň. Dostávali zaplaceno za práci a nechodili do práce každý den. Spíše se jednalo o práci nárazovou. Na pár hodin denně. Někdy i o víkendu nebo v noci.
Roky na brigádě se ukázaly jako zbytečné
Když si vzpomenu, kolik nočních směn jsem musela vydržet na čerpací stanici za pultem, abych mohla dceři zaplatit studium, udělá se mi vždy špatně. Pět nekonečných let, kdy jsem si nekoupila novou zimní bundu, jen aby dcera měla vše. Aby nemusela chodit na brigády během studia. Aby se mohla věnovat pouze vzdělávání a nebyla vystavena zbytečnému stresu. Kdybych věděla, že bude po svatbě dělat u koz, mohla se vyučit a nemusela mít akademický titul.
Je hezké, že možná budou dědit po strýci, který nemá dědice. Je hezké, že nemají problém s bydlením a jsou zajištění. Ale od strýce je nefér, že mladé vzdělané lidi stáhl na svou úroveň a zarazil je v kariérním růstu. Chápu, že starost o malé kozičky a jiná zvířata je roztomilá. Chápu, že se to Elence může líbit. Chápu, že má čistou hlavu a nezažívá v práci žádný stres. Ale jako matka, co obětovala svůj život pro lepší život své dcery, mě to drásá srdce.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




