
Iva byla ráda, že si její dcera našla celkem normálního kluka. Jenže brzy se jí začalo nelíbit jeho chování, když byl u nich na doma. Vše nakonec vyřešila velmi rafinovaně a pro ni samotnou i velice příjemně.
Když Šárka přivedla poprvé domů Davida, zdál se mi fajn. Byl normálně oblečený, neměl vše propíchané, nebyl potetovaný od hlavy k patě a nepáchl marihuanou. Také studoval vysokou školu a byl slušný – jednoduše zdravil a děkoval. Asi nemám velké nároky, ale s dcerou jsem si během její puberty zažila leccos... Jenže postupem času se z jeho občasných návštěv staly pravidelné pobyty v „hotelu all-inclusive“. Má obvykle plná lednice byla neustále prázdná, koupelna obsazená, šampon i mýdlo vypotřebované a toaletní papír zřejmě kdesi suploval karnevalové konfety. Účty za energie a vodu rostly, ale dcera mi opakovala, že mám být tolerantní.
Prý to má doma těžké
Ze začátku jsem se uklidňovala, že je vše jistě jen přechodné a dcera šťastná. „Mami, on to má doma komplikovaný, žije s tátou a nemají moc peněz…“ vysvětlovala Šárka, když jsem před ní poprvé zmínila, že opravdu nejsem hotel. Prosila jsem ji, aby s přítelem promluvila, bylo mi trapné s ním tyto věci probírat. Ale nakonec mi toho „chudáčka“ bylo líto. Nějak mi nedošlo, že jsem v absolutně stejné situaci jako jeho táta. Také jsem na vše byla sama.
Časem však nešlo jen o jídlo, vodu a další „spotřební drobnosti“. Náš předtím vždy vyleštěný dřez byl najednou neustále obložen špinavým nádobím. Sporák býval upatlaný a podlaha plná drobků. Samozřejmě jsem o tom s Šárkou mluvila. Druhý den jsem se dočkala omluvy! „Ivetko, promiňte, já to za chvíli uklidím,“ sliboval mi David, když jsme se potkali v kuchyni a líbezně se na mě zazubil. Poté zmizel s mobilem v ruce do pokoje. Samozřejmě neuklidil nic! A mně došlo, že opravdu nestačí, když umí hezky pozdravit a poděkovat. Jakmile to někde zavonělo prací, zmizel jako pára nad hrncem.
Horká voda tekla proudem
A nejenže se štítil práce, ale také miloval relaxaci v horké sprše, kde byl schopen strávit hodiny. „Šárko, on se sprchuje už půl hodiny! Udělej s tím něco! Potřebujeme novou pračku, a ne vyšší účet za vodu!“ udeřila jsem na dceru. „Mami, něco na něj leze, tak se potřebuje prohřát,“ odpověděla mi. Zjevně na něj „něco leze“ v podstatě celý rok, neboť se takto myl pravidelně. A nejen to, pračka u nás jela prakticky neustále, ale když jsem to zmínila, dcera mi vyčetla, že jí šlapu po štěstí.
Můj plán zabral
Po posledním ročním vyúčtování jsem se rozhodla, že v tom ty dva musím nechat vykoupat! Má lékařka mi už rok vnucovala lázně kvůli špatným kyčlím a já se konečně nechala přemluvit. Ostatně lázně jsou skvělé na nervy. Když jsem dceři oznámila, že na měsíc odjedu, jen vydechla: „Ty jo, to budu muset nakupovat a vařit!“ Uklidnila jsem ji, že to rozhodně není jen na ní. Vždyť doma bydlíme tři…
„Mamko, já se zblázním, všude je bordel, nic nestíhám!“ volala mi už po týdnu. Zněla zoufale. Naprosto netuším, co se pak doma dělo, ale vrátila jsem se do uklizeného bytu, na stole byla bábovka a David pryč. Prý se dohodli, že u nás bude jen občas o víkendu. Držte mi palce, ať to vydrží.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].