Kateřina (45): Dcera mi vyčetla, že dávám přednost synovi. Dost mě to zabolelo

Už několik týdnů jsem si všímala, že moje dcera se mění. Přicházela domů ze školy, dala si svačinu a pak se zavírala v pokoji. Na večeře chodila jen občas a vždycky se tvářila, jako by tam nechtěla být, jako by přišla proti své vůli. Na začátku jsem si myslela, že je to puberta, že se jen uzavírá do sebe.

Valerie (47): Manžel vychovává ze syna alfasamce a dceři nic nedovolí. Když se ohradím, jen mě odbude

Selhala jsem

Jednoho večera jsem se rozhodla zeptat. Sedly jsme si spolu v kuchyni. Zeptala jsem se jemně, proč nechce jíst s námi. Chvíli mlčela a pak najednou vybuchla. „Vím, že máte bráchu radši. Dáváte mu přednost. Snažím se dělat všechno správně, ale nikdo si toho nevšímá.“

Seděla jsem tam a cítila se naprosto zaskočená. Nikdy jsem nechtěla dělat rozdíly mezi dětmi. Snažila jsem se, aby každý měl svou radost a pozornost. Aby se oba rozvíjeli a trávili s námi čas. A teď sedí přede mnou a říká, že selháváme, že ji přehlížíme.

Snažila jsem se vysvětlit, že to není pravda, že obě děti milujeme stejně, že se snažíme pro každého dělat maximum. Ona mě přerušila, hlas se jí třásl, a já jsem jen seděla a poslouchala. Připadalo mi, že se propadám. Každé slovo, které jsem chtěla říct, znělo zbytečně.

Emil (42): Zažívám hotovou noční můru. Táta sbalil mou bývalku a kecá mi do výchovy dcery

Museli jsme najít řešení

Poslala jsem dceru spát. Musela jsem si to všechno rozmyslet. Uvědomila jsem si, že musím přestat myslet jen na to, jak jsem to myslela já. Musím slyšet, jak to vidí ona, a přijmout, že i když mě to bolí, ji to asi bolí víc a potřebuje pomoct. Bylo těžké pochopit, že děti často vidí svět jinak než my, rodiče.

Probrala jsem to ještě večer s manželem. Musíme něco změnit, aby se naše dcera už takto necítila. Manžel mě popostrčil, abych si s ní sedla znovu a probrala to více do hloubky bez něj. „Nakonec se svěřila tobě, ne nám oběma. Musíš s ní promluvit ty.“

Další večer jsme seděly u stolu déle, než je zvykem, mluvily málo, ale otevřeně. Já jsem se učila naslouchat, ona se učila říct, co cítí. Zjistila jsem, že celé roky nevědomky potlačujeme její tichou, klidnou povahu a říkáme jí, že by měla být víc jako její bratr – akční, hlasitý extrovert. A taky jsme se dohodly, že se to změní. Chci, aby se dcera cítila doma přijímaná.

Další příběhy ze života →

Radana (25): Roky jsem nedokázala rodičům přiznat, že nestuduji vysokou. Když to prasklo, zničilo to náš vztah