Radana (25): Roky jsem nedokázala rodičům přiznat, že nestuduji vysokou. Když to prasklo, zničilo to náš vztah

Byla jsem první z rodiny, kdo se hlásil na vysokou školu, a všichni do mě vkládali naděje. Když přišel den přijímaček, úplně jsem ztuhla. Test jsem nedokončila a už při odchodu jsem věděla, že to nedopadlo. Jenže doma čekala rodina s otázkami a já v tu chvíli neměla odvahu přiznat pravdu. Nakonec jsem si vymyslela, že mě přijali.

Jana (49): Dcera za námi přijela na víkend. Ubytovali jsme ji na gauči a ona nám práskla dveřmi

Začala jsem lhát ze zoufalství

Byla to lež, o které jsem si myslela, že ji hned odhalí. Jenže neodhalili. Naopak mi začali posílat peníze na ubytování a skripta, chlubili se známým, že mají dceru vysokoškolačku. A já v tom pokračovala. Pořídila jsem si brigádu a tvářila se, že je to jen přivýdělek ke studiu. Občas jsem se zajela podívat k budově fakulty a vyfotila si něco, co jsem pak doma ukazovala.

První rok jsem si říkala, že to ještě nějak napravím a přihlásím se znovu. Jenže mě zase nepřijali a já už byla rozhodnutá nehlásit se znovu. Lhala jsem dál. Všichni kolem věřili, že mě čeká skvělá budoucnost, a já se propadala hlouběji.

Když uběhly tři roky, začalo to být složitější. Rodiče se vyptávali na státnice, na to, kdy budu končit bakaláře. Musela jsem si vymýšlet historky o těžkých zkouškách a přísných učitelích. Bylo to vyčerpávající, ale pořád jsem radši lhala, než abych jim zlomila srdce.

Dáša (29): Po škole jsem dostala prestižní místo, kde jsem nic nemusela. Až po letech jsem se dozvěděla proč

Musela jsem s pravdou ven

Pak ale přišla chvíle, kterou jsem měla předvídat, ale stejně mě zaskočila. „Moc bychom chtěli přijet na tvoji promoci. Zařídíš to?“ Byli nadšení, plánovali velkou oslavu a já cítila, jak se mi bortí svět. Dlouho jsem hledala nějakou výmluvu. Přemýšlela jsem, že si vymyslím odklad nebo nemoc. Ale věděla jsem, že by to jen posunulo nevyhnutelné. Nakonec jsem jim musela říct pravdu.

Ten den mám pořád před očima. Seděli naproti mně, těšili se, že jim oznámím detaily o slavnostním obřadu, a já ze sebe s obtížemi dostala, že nikdy žádná škola nebyla. Nechápali to, nejdřív si mysleli, že je to vtip. Když zjistili, že ne, přišlo ticho, které se nedá popsat.

Od té doby náš vztah už nikdy nebyl stejný. Zničila jsem jejich důvěru a náš vztah se změnil. Já jsem se osvobodila od břemene, ale zároveň jsem ztratila kus rodiny. A všechno jen proto, že jsem se tehdy bála přiznat, že jsem u přijímaček selhala.

Další příběhy ze života →

Lída (26): Ve tři ráno mě vzbudil telefonát od mrtvé babičky. Chtěla mě varovat před bratrancem