Zuzana (29): Babička se ve svých letech přihlásila na vysokou školu. A měla k tomu nečekaný důvod, který mě dojal

krásný vztah s babičkou
Zdroj: Freepik

Když Zuzanina babička oznámila rodině, že se chystá znovu studovat, všichni jen nevěřícně kroutili hlavou. Teprve když odhalila ten pravý důvod, pochopili.

Jana Szkrobiszová
Jana Szkrobiszová 29. 06. 2025 15:00

Babička nás neustále něčím překvapovala. Byla to aktivní dáma, která si vždycky našla nějaký nový cíl. Když si usmyslela postavit kůlnu, rozhodně nečekala, až se někdo nabídne. Prostě ji postavila sama. Byla vtipná, šikovná a neúnavná. Dědečka s nadsázkou označovala za lenocha, který jí nikdy nesplnil, co jí na očích viděl.

Babička pořád musela něco tvořit nebo vymýšlet

S babičkou to nikdy nebylo jednoduché, hlavně proto, že jste nikdy netušili, co ji napadne příště. Byla neuvěřitelně spontánní, milovala lidi a do všeho šla s přesvědčením, že nic není tak složité, jak to vypadá. Když se rozhodla naučit vařit francouzské speciality, zvládla je levou zadní. Když zatoužila tančit tango, prostě začala. A nebála se ani vyrazit sama, bez doprovodu, bez plánování.

Dědeček s ní tenhle její životní styl moc nesdílel. Často ho popichovala slovy: „Fanouši, jsi ten největší pecivál, co znám.“ A už zase byla v pohybu, v akci, uprostřed dalšího dobrodružství.

Děda i domácnost viseli na ni

Jejich domácnost držela pohromadě právě díky ní. Když chtěla novou knihovnu nebo poličky, nečekala na dědečka s velkým kladivem. Vzala šroubovák do ruky a jednoduše to zvládla sama.

Jednoho dne odvezli dědečka do nemocnice. Prodělal mrtvici. Od té chvíle se babička stáhla z vnějšího světa a veškerou svou energii věnovala péči o něj. Starala se s neuvěřitelnou precizností a oddaností, aby se co nejdříve zotavil. Bylo znát, že všechny své síly soustředila na domácnost a péči o dědu.

Oznámila nám, že jde studovat

Když nám po půl roce oznámila, že se rozhodla jít na školu, nikoho to vlastně nepřekvapilo. Mamka tenkrát jen s úsměvem poznamenala: „Já už se ničemu u té mojí mámy nedivím. Že se jí chce na stará kolena ponořit do knížek.

Babičku nejenže přijali, ale ona sama studovala poctivě a s nasazením. Volávala nám, když něčemu nerozuměla, nebo když pracovali na nějakém projektu. Byla cílevědomá, když se pro něco rozhodla, vždycky se snažila být nejlepší. Celá rodina jsme kroutili hlavou, proč to dělá. Ale babička to prostě chtěla. Nikomu nic nevysvětlovala, jen šla za tím, co si umínila.

Mysleli jsme, že za tím stojí její neutuchající energie. Věřili jsme, že péče o dědu, který byl po mrtvici, v ní probudila potřebu zaměstnat mysl. Netušili jsme, jak moc jsme se mýlili.

Všechny nás dojala tím, proč se rozhodla studovat

Když úspěšně dokončila třetí ročník a složila všechny zkoušky, pozvala nás na slavnostní oběd. Dědeček, díky její obětavé péči, byl v dobré kondici, i když už tolik nemluvil.

Pamatuji si, jak se postavila a s klidem pronesla: „Poslední zkouška a bude ze mě zdravotní sestra. Ne proto, že bych se zbláznila, ale abych věděla, jak se postarat o nás všechny. A hlavně o dědu, kterému nedávno diagnostikovali Alzheimera.“ Pak si sedla a s úsměvem začala vyprávět historky od zkoušek.

Celá rodina zůstala v úžasu. Naše babička nás znovu ohromila. Nejen tím, co dělá, ale i tím, proč to dělá. Její motivace byla hluboká, lidská a nesmírně silná. Jsem na ni nesmírně pyšná.

Další příběhy ze života →



Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].


Vítejte ve dvoupatrovém bytě Jana Ondera: Ukázal nám dvě šatny plné pokladů i drahou betonovou stěrku

Vítejte ve dvoupatrovém bytě Jana Ondera: Ukázal nám dvě šatny plné pokladů i drahou betonovou stěrku

Související články

Další články