
Někdy selžeme i ve věku, kdy už se s tím nepočítá. Tak jako babička Ingrid. A záleží na druhém, jak se k tomu postaví. Její dědeček to zvládl nečekaně dobře...
Pokud máte to štěstí, že vám v životě stále dělají společnost oba prarodiče, určitě mi dáte za pravdu. Často působí, jako by byli spolu odjakživa. Stejně jako ti moji. Prožili spolu dobré i zlé a vždy se z toho vyhrabali ruku v ruce. Byli pro mě symbolem lásky, která vydrží, a inspirací, jak by mělo vypadat opravdové manželství. Alespoň do chvíle, než babička udělala chybu, která mohla všechno zničit.
Nový soused vše změnil
Vždycky, když jsme k nim přijeli na prázdniny nebo jen tak na nedělní oběd, dýchla na nás pohoda. Smích, vůně čerstvého koláče a ten zvláštní klid, který máte jen tam, kde všechno funguje. Babička pekla, děda ji obdivoval a za obyčejnou bábovku jí líbal ruce jako princezně. Byli jako stvořeni jeden pro druhého.
A pak se naproti nastěhoval nový soused, pan Lojzík. Nejprve si z něj s dědou dělali legraci, že ho opustila žena. Ale časem se spřátelili, začali ho zvát na kafe, na rodinné oslavy... prostě, aby nebyl sám. Jenže právě tehdy se něco začalo pomalu měnit.
Děda s babičkou se začali chovat divně
Když jsme jednoho dne přijeli na rodinný oběd, něco mezi dědou a babičkou bylo jinak. Děda byl nezvykle tichý a babička se snažila tvářit, že je všechno v pořádku. Ale napjatá atmosféra mezi nimi se dala doslova krájet. Zeptala jsem se proto nevinně: „Kdepak máte Lojzíka?“ Děda zvedl hlavu od hodinek, které právě spravoval, a suše pronesl: „Ten už do tohohle domu nikdy nevkročí.“ A babička jen mlčky pokračovala v servírování oběda.
Po jídle se ti dva omluvili a odešli. Bylo to zvláštní. Seděli jsme u kávy, čekali, až se vrátí, ale oni dorazili až večer, bez vysvětlení. Nechali nás v tom. A při další návštěvě se to samé opakovalo.
Babička se nám přiznala k nevěře
Na další návštěvě už to mamka nevydržela a zeptala se své mámy přímo: „Co se to mezi vámi děje?“ Babička nás tehdy, mě i mamku, odvedla do ložnice a v tichosti začala vyprávět. Přiznala, že se jí Lojzík dvořil, naslouchal jí, byl milý… a že nakonec dědu skutečně podvedla. „Zjistil to. Načapal nás,“ řekla tiše.
Podívala jsem se s mámou jedna na druhou, zaskočené. A pak se mamka znovu odvážně zeptala: „A jak to dopadlo? Budete se rozvádět?“
Děda sbalil kufry a odvezl babičku k moři
Babička celá zrudla. „Ne, ne… já toho vašeho dědu mám pořád ráda. Ale čas letí a my jsme se sobě stali každodenní samozřejmostí. Děda se mě tehdy zeptal, jestli má náš vztah ještě šanci. Řekla jsem, že ano. A jeho podmínka? Odstěhovat se od Lojzíka a dát nám oběma nový začátek,“ vysvětlovala.
S mamkou jsme na sebe znovu pohlédly. „Takže tě nechce nijak potrestat? Žádné výčitky?“ zeptala se tiše máma. Babička se jen pousmála. „Ne. Chce se přestěhovat k moři a snaží se, abych měla všechno, co potřebuju – fyzicky i psychicky. Prý si i on sám uvědomil, že se o mě přestal zajímat a nechával náš vztah pomalu vyhasnout.“
Dál to nerozváděla. Ale bylo nám jasné, co tím myslí. A tak místo výčitek a hádek děda sbalil kufry a odjel s babičkou k moři. Dodnes nám volá, že se o ni děda stará jako král a my za nimi rádi jezdíme na dovolenou.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].