
Iva se rozhodla, že už si nebude barvit své šedivé vlasy, které začala mít už ve třiceti. Okolí ji od toho zrazuje a ji to vytáčí. Je to přeci jen a jen její věc!
Jedna kamarádka mi dokonce řekla, že si manžel najde jinou – chápete to?! Příčí se mi rozhodovat se o svém těle pod tlakem okolí. Příčí se mi na sebe každý měsíc „plácat“ chemické barvy, abych ty zlé jazyky umlčela. Komu ubližuji tím, že se nebarvím? Ještě bych chápala, kdybych se například „projedla“ k morbidní obezitě, která by ohrožovala mé zdraví a omezovala mě i mé blízké. Anebo kdybych se třeba nemyla a páchla, ale proč někomu vadí mé přirozené a pečlivě upravené vlasy?
Šediny jsem zdědila
I má maminka měla první šedivý pramen kolem třiceti a pamatuji si, jak si ho vždy pečlivě zakrývala. Já jsem začala šedivět ještě dřív – v osmadvaceti! Od té doby jsem deset let každé čtyři týdny, chodila ke kadeřnici, která mi zakrývala odrosty. Jenže před rokem mi to celé začalo lézt na nervy! A také jsem potkávala stále více žen, které své šediny umí nosit a sluší jim to.
Když jsem si pak navíc spočítala, kolik za barvu zaplatím, a pídila se po tom, o jaké chemické koktejly se jedná, řekla jsem si „A dost!“. Ten diktát módy mě víc a víc vytáčel. „To nestačí, že si musím depilovat ruce, nohy a intimní partie? Že si hlídám každý špíček, zatrhnutý nehtíček a nenápadný chloupek na bradě?“ pomyslela jsem si.
Manžel se zlobí
Když jsem to oznámila doma, manžel na mě chvíli zíral a pak řekl: „To myslíš vážně? Vždyť budeš vypadat jako bába.“ Samozřejmě jsem mu vše vysvětlovala a ukazovala fotky krásných šedovlásek. Jenže evidentně byly krásné jen dle mého názoru.
Když jsem pak přišla od velice šikovné kadeřnice, která mi udělala „gray blending“, aby odrosty vypadaly přirozeněji, manžel se zhrozil. „To mi chceš říct, že takhle budeš chodit už napořád?“ pronesl a pohádali jsme se. Jirka se vcelku často zapomene večer osprchovat, o víkendu se neholí, protože se mu nechce, a mně si dovolí takto komentovat! Byla jsem vytočená.
A to jsem pak ještě vyslechla, jak do telefonu kamarádovi říká: „Iva má nějakou krizi, nebo co, asi už to vzdala. Ona má normálně šedivou hlavu, pošlu ti fotku…“ Měla jsem chuť vrazit do dveří manželovy pracovny a praštit ho, ale pochopitelně jsem to neudělala.
Kamarádka mě šokovala
Největší šok ale přišel od kamarádky. Známe se dvacet let. Seděly jsme na víně a ona mi naprosto vážně řekla: „A nebojíš se, že ti Jirka začne zahýbat? Chlapi šedé hlavy nemají rádi.“ Musím přiznat, že jsem na ni zírala s otevřenou pusou.
Opravdu myslela vážně, že mi muž začne po dvaceti letech zahýbat kvůli vlasům? To je naše společnost vážně tak povrchní? Nicméně se přiznám, že mi trochu nasadila brouka do hlavy. Sice jsem se svými vlasy nyní velice spokojená a sama sobě se líbím, ale i tak začínám občas pochybovat o tom, zda tlak okolí ustojím.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].