
Karla se zřekla svého otce, a je jí jedno, že je mu přes sedmdesát. Jeho chování totiž nemá obdoby...
Má maminka po mrtvici částečně ochrnula na půlku těla – už to je pro rodinu nesmírně vážná situace –, ale můj otec dal všemu korunu! Místo aby byl mámě oporou, začal se „tahat“ se sousedkou. Zatímco se maminka snaží dát trochu dohromady, otec si užívá romantiku, za mamkou chodí jen jednou týdně a dělá rodině ostudu.
Viděli ho s jinou
Když máma dostala mrtvici, svět se mi otočil vzhůru nohama – byly jsme si blízké, což jsem o vztahu s tátou říct nemohla. Táta se rád napil, rád v hospodách všechny hostil, doma s ničím nepomáhal, proháněl ženské, ale měl charisma a máma ho beznadějně milovala.
Když mamku převezli po čtyřech týdnech z nemocnice do rehabilitačního ústavu, bylo mi jasné, že návrat domů jen tak nehrozí. Táta se v té době zařídil po svém… Známí mi začali říkat, že ho ve městě vídají s jakousi mladší ženou. Prý se vodí za ruce a chovají se jako puberťáci. Samozřejmě, že jsem otci zavolala.
„Táto, kdo je ta ženská, se kterou tě lidé vídají?“ udeřila jsem na něj. Nedělala jsem si iluze, ale na druhou stranu jsem stále měla naději, že jde o nějaký omyl či pomluvy. Jenže skutečnost, jak se později ukázalo, byla ještě horší.
Mám se starat o sebe
„Milá zlatá, co kdyby ses starala o sebe? Za mámou chodím a je jisté, že bude už doživotně mrzák. Nijak jí pomoct nemůžu. Nechápu, proč bych nemohl normálně žít. Život jsem měl těžký, zasloužím si to,“ vpálil mi do telefonu. Nezmohla jsem se na slovo.
Za mámou opravdu jezdí, to ano, ale jen jednou týdně na půl hodiny! Většinou jen sedí a mluví o sobě, nebo vtipkuje s ostatními ženskými. A co je naprosto šílené – venku na něj pak čeká jeho Marcela. Ukázalo se, že jde o sousedku vedle z domu! Maminka samozřejmě nic netuší. Poctivě cvičí a snaží se rozhýbat ruku. Noha už ji trochu poslouchá, a tak může velice opatrně chodit se speciální holí, ale zatím výhradně s nějakým doprovodem. Má ale velkou vůli vše zlepšit, a to je dle lékařů nejdůležitější.
Pohřbil mámu za živa
S tátou jsem přestala mluvit. Stydím se za něj, a nerozpakuji se prohlásit, že ho považuji za naprostý morální odpad! Párkrát mi volal, ale nebrala jsem to. Naposledy mi do hlasové schránky řekl: „Karlo, ty jsi fakt šílená hysterka! Měla by sis dát jednu zprava a jednu zleva, a pak se rozhlédnout kolem sebe, jak to na světě chodí!“ Tehdy jsem nad ním zlomila hůl.
Aktuálně se připravuji na to, že si maminku vezmu k sobě. Už zařizujeme vše potřebné, řeším to s doktory a mám velkou oporu ve svém skvělém manželovi a dcerách. Ty naši hodnou a starostlivou babičku milují. Táta mi přijde naprosto odporný, a nevnímám ho tak jen já – ve městě si o něm a té jeho ženské šuškají i vrabci na střeše. A rozhodně ne v dobrém! Nechápu, jak může po třiceti letech společného života něco takového udělat. Navíc, když mu mamka tolik odpustila, podporovala ho, starala se o něj, když byl po úraze, a on ji na oplátku doslova pohřbil za živa!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].