Jitka (43): Někdo mě srazil na elektrokoloběžce. Nestála jsem mu ani za to, aby zastavil

Minulé pondělí bylo stejné jako každé jiné. Ve tři hodiny odpoledne mi skončila pracovní směna. Vzala jsem si na sebe svetřík, na nohy boty na podpatku a vyrazila do města. Měla jsem volné odpoledne, a tak jsem si chtěla projít obchody s oblečením na hlavní třídě.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (50): Jsem na vozíku a bezohlednost lidí mě nepřestává udivovat. Každý den musím řešit nějaký problém

Cesta z práce mi otevřela oči

Prošla jsem si několik obchodů a dokonce jsem si koupila dvoje šaty. S úsměvem na rtech jsem mířila přes náměstí na autobusové nádraží. S manželem bydlíme v příměstské čtvrti, kam jezdí městská hromadná doprava. Miluji, když má manžel odpolední směnu v práci. Je to výjimečný stav, a vždy si ho řádně užiju. Projdu si obchody, objednám si jídlo s dovozem a koukám na romantické filmy.

Už na náměstí jsem měla v hlavě jediné. Přemýšlela jsem, zda si objednám pizzu, nebo raději nějakou masovou směs s rýží. Uklidňovalo mě, že mám ještě necelou hodinu na rozmyšlenou. Šla jsem po pěší zóně a míjela samé neznámé lidi. Uvědomila jsem si, jak se naše město změnilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (31): Manžel rozhodl, že se přestěhujeme na vesnici. Já ale trpím, nebaví mě chodit v blátě a krmit kozy a slepice

Nikdo mi nepomohl vstát na nohy

Svítilo sluníčko, a tak mě napadlo, že si udělám zastávku v kavárně a sednu si na předzahrádku. Kávička s dortíkem mi přišla jako geniální nápad. Asi sto metrů přede mnou byla moje oblíbená kavárna, a já nabrala její směr. V tom jsem ucítila silnou ránu do paže, která mě vychýlila. Byl to takový náraz, že jsem neudržela stabilitu a spadla na zem. Ležela jsem na zemi a jen jsem zvedla hlavu.

Viděla jsem mladíka na elektrokoloběžce, jak si frčí dál a ani se neohlédl. Z plných plic jsem na něho zakřičela: „To nemyslíte vážně. Srazíte člověka a jedete v klidu dál?“ Ani nepohnul hlavou. Ruka mě nesnesitelně bolela, ale co mě doslova psychicky srazilo, bylo, že mi nikdo nepomohl vstát na nohy nebo se nesnažil poskytnout první pomoc. Několik lidí kolem mě prošlo a ani se nezastavili.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (31): Koupili jsme domek na venkově. Na odchod z města jsem se těšila, teď se ale strašně nudím

Manžel je v každé situaci moje opora

Postavila jsem se a zjistila, že mě kromě ruky nic nebolí. S rukou jsem mohla hýbat, a tak se mi ulevilo, že není zlomená. Pomalým krokem jsem došla do kavárny. Objednala jsem si kávu a dala si největší dort, který prodávali. Zatelefonovala jsem manželovi a pověděla mu, co se stalo. Okamžitě si to zařídil v práci a dojel pro mě. Jsme spolu sedmnáct let a já celou dobu vím, že by mě nikdy nenechal ve štychu.

Manžel mě nutil navštívit nemocnici a nechat si zkontrolovat ruku. Odmítla jsem a chtěla jsem být co nejdříve doma. Naložila jsem se do vany. Manžel mi ruku namazal a stáhl elastickým obinadlem. Když se ujistil, že mi nic není, odjel zpět do práce. Ležela jsem na gauči a rozhodla jsem se, že se budu držet původního plánu. Objednala jsem si pizzu a pustila jsem si film. Svůj zážitek budu dlouho vstřebávat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (33): Sen o krásném bydlení se brzy rozplynul. Soused nám dělá ze života peklo, vadí mu úplně všechno a děsí děti

Doporučené video