Ivana (31): Manžel rozhodl, že se přestěhujeme na vesnici. Já ale trpím, nebaví mě chodit v blátě a krmit kozy a slepice

Když jsem poznala Huga a rozhodla se pro život s ním, nečekala jsem, že mě odstěhuje i s dětmi na konec světa, někam, kde lišky dávají dobrou noc. Takhle jsem si svoji budoucnost nepředstavovala – a bojím se, že se s novou realitou nedokážu vyrovnat.

Mohlo by Vás zajímat:

Michal (28): Zamiloval jsem se, ale rodiče nikdy nepřijmou moji přítelkyni. Má smůlu, protože je z vesnice

Chtěla jsem si ještě chvíli užívat

S Hugem jsme se seznámili mezi regály se zeleninou. Držela jsem v ruce avokádo, když se vedle mě ozvalo: „Je tvrdý jak kámen, to si nekupujte.“ Než jsem stihla protočit nad tím divným dvojsmyslem panenky, už se smál a zval mě na kafe. Přijala jsem – a Hugo mě odvedl do podniku, kde bylo kafe dražší než pomalu deset avokád. A od té doby jsme byli spolu.

Jeho dvoupokoják byl útulný, trochu sterilní, ale fungoval. A vešel se tam i dětský koutek. První přišla Sofie, pak Matěj. Rok po sobě. Hugo byl nadšený, já spíš v šoku, ale nějak jsme to ustáli. Naivně jsem si myslela, že si budeme nějaký čas užívat, jenže Hugo děti chtěl hned a já, netušíc, co mě čeká, jsem souhlasila. Ale to ještě pořád nebyla ta největší změna v mém životě.

Mohlo by Vás zajímat:

Jakub (43): Se ženou jsme se těšili na poklidné bydlení na kraji vesnice. Idylku nám kazí hlučné milování sousedů

Rozhodl, že půjdeme na vesnici

Jednou takhle v neděli po ránu, když si děti hrály, to na mě Hugo vybalil. „Ivano, tady se nedá dýchat. Děti potřebují prostor. A my taky,“ řekl a mávl kolem sebe, aby doložil svoje slova. „Najdeme si větší byt?“ zeptala jsem se s nadějí v hlase – pravda, bylo nám trochu těsno. Ale bylo to jinak. Hugo chtěl utéct z města. Na vesnici. Někam, kde lišky dávají dobrou noc. A já, která jsem si do té doby neuměla představit ráno bez kafíčka z oblíbené kavárny a večer bez Netflixu, jsem byla postavená před hotovou věc. Hugo už měl vybranou chalupu kdesi na konci světa a radostně mi sděloval, že nám ji majitelé přenechají i se slepicemi!

Netrvalo ani tak moc dlouho a vybalovali jsme krabice v jakési světnici, děti skákaly radostí a Hugo plánoval, kde bude kurník pro slepice, kde porostou dýně... A že ke statku patří i pes a kočka. O kozách nemluvě. A já se zatím snažila pochopit, proč se můj život z města přesunul do kurníku.

Mohlo by Vás zajímat:

David (42): Sestra má nezdravý vztah ke svému psovi. Obětovala mu gauč a nechává ho zakusovat sousedům slepice

Máme kompost, nemáme Wi-Fi

„Mamíí, slepice snědla housku!“ křičela Sofie v sedm ráno. Nadechla jsem se a chystala se na další den, rozcuchaná, nenalíčená, pomalu ještě v pyžamu a s pytlíkem suchého pečiva v ruce. „To je úžasný, zlatíčko,“ zamumlala jsem a snažila se nerozbrečet. Hugo běhal po dvorku s lopatou a vykřikoval: „Našel jsem ideální místo pro kompost!“ Já hledala Wi-Fi. Neúspěšně. Soused Franta má prý traktor, ale žádný internet. A Matěj začal říkat: „Kulnik,“ místo: „Skolka…“

Než se chov koz, pro který se Hugo rozhodl, rozběhl, musel si manžel najít práci. Takže odjížděl do nedalekého městečka, kde pracoval jako úředník. Já zatím skákala kolem „hospodářství“, jak našemu bytí nebytí říkal. A pak přijela koza, druhá, třetí a ani kozel nesměl chybět. Pro mě to byla noční můra, pro Huga radost. Málem si ty potvory nastěhoval až do baráku!

Když za pár dní rozvášněně plánoval výstavbu králíkárny, nepřítomně jsem přikyvovala a v duchu plánovala útěk. „Víš, Ivano,“ řekl jemně, jak kdyby tušil, na co myslím, „věřím, že tady bude náš domov. A že si náš nový život zamiluješ.“ Usmála jsem se. On tomu fakt věří. A to je ten problém. Dívá se na dvůr a vidí příležitost… jenže já vidím jen bláto.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Láďa (21): Máma se zamilovala do mladšího muže a chová se nemožně. Strašně se za ni stydím