Honza (42): Dcera chce být umělkyní a já se bojím o její budoucnost

Moje dcera má období, kdy mluví jen o tom, čím bude. Každý týden něco jiného, ale zpěvačka a umělkyně se drží nejdéle. Vypráví mi, jak bude stát na pódiu a malovat obrazy, které si lidé pověsí do obýváku. Většinou ji poslouchám a jen přikyvuju. Chci ji v tom podporovat, ale pokaždé, když začne plánovat svůj život, něco mě bodne u srdce.

Tereza (42): Dcera se rozhodla, že nežijeme dost zdravě a vyházela nám všechno jídlo. Tím ale překročila hranice

Mám z budoucnosti strach

Poslední roky sleduju, jak se práce mění a jak všude přichází technologie. Vidím to ve svém oboru, vidím to u kamarádů. Mám čím dál častěji pocit, že svět, ve kterém jsem vyrostl, se pomalu rozpadá, a ten, do kterého ona míří, bude úplně jiný. Jako by se přede mnou otevíraly dvě cesty: jedna, kde ji nechám snít, a druhá, kde ji musím připravit na realitu. A já nevím, která je správná.

Když mi nedávno ukazovala svůj nový sešit s písněmi, byl jsem z toho nervóznější než obvykle. Seděla u stolu, zpívala si polohlasem a na mě padla tíha toho, co se jí možná jednoho dne budu muset říct. Že svět umělců už nebude vypadat jako dřív. Že je možné, že její sny narazí na to, že stroje budou rychlejší, levnější a nekonečně přesnější. A že já jsem o tom přesvědčený možná víc, než bych chtěl.

Radana (25): Roky jsem nedokázala rodičům přiznat, že nestuduji vysokou. Když to prasklo, zničilo to náš vztah

Nedokážu to zlehčit

Čím víc o tom přemýšlím, tím víc se bojím, že ji nedokážu vést a ukázat jí cestu. Jenže říct to nahlas mi připadá kruté. Má teprve dvanáct let a já bych jí tím vzal něco, co by se možná nemělo brát nikdy – její sny a pocit, že si je může splnit.

Jednou večer, když už spala, jsem si vzal její sešit z psacího stolu. Byl plný textů, které dávaly desetiletému dítěti podezřele velký smysl. Byly jiné než před pár měsíci. Ucelenější. Plynulejší. Byl jsem z toho vedle.

Druhý den jsem si s ní sedl a rozhodl se o tom promluvit. Dívala se na mě a pak mi zcela samozřejmě oznámila, že technologii už používá. Prý jsou pak její písničky lepší – jak texty, tak i hudba. „Ale na internetu se říká, že nás to prý všechny jednou nahradí. Tak nevím, jestli ty moje písničky vůbec mají smysl.“

Nemohl jsem její vyspělosti věřit. Celou dobu jsem měl pocit, že musím chránit ji. A přitom ona měla stejný strach, jen o něm nemluvila. Věřil jsem, že její sny jsou naivní a neuvědomělé. Ale ona už dávno ví, že svět se mění. Možná bude tahle mladá generace nakonec v pohodě.

Irena (38): Dohání mě má minulost. V synovi vidím jeho otce, který mě psychicky zničil