
Láďa přišel během dospívání o tátu a s maminkou si proto byli hodně blízcí. Když si pak našla přítele, přál jí štěstí. Ale to, co s ní teď prožívá, je naprosto přes čáru.
Dřív, když jsme s kámošema viděli „maminu“, co se stylizovala do role o dvacet let mladší holky, a zjevně si myslela, že jí všichni „žerou“, měli jsme o zábavu postaráno. Na škole učila tělocvik jedna taková „krasavice“, říkalo se jí Marfuša, protože byla vždycky zmalovaná jako obrázek z komiksu. Teď už se nesměju, má máma se totiž chová podobně…
Chodí oblečená jako puberťačka
S mamkou jsme spolu sami od mých třinácti, táta zemřel po dlouhé těžké nemoci. Máma je fajn ženská – vždycky byla, i když byla přísná, starala se, zvládala práci, domácnost i moje věčné poznámky. Dusno u nás nikdy nevydrželo dlouho, za to jsem jí vděčný. Když se pak objevil Petr, byl jsem fakt rád. Máma není samotářský typ.
Petr byl sympaťák, vtipný, usměvavý, vždy dobře naladěný. Hodili se k sobě. Jenže to, co se s mámou začalo v té době dít, bych popsal doslova jako „přepólování“. „Láďo, půjč mi prosím tě ten tvůj šedý hoodie, ten oversized styl se teď nosí!“ začala například říkat a já jen zíral. Moje máma, která dřív nosila výhradně elegantní šaty a lodičky, začala najednou chodit v XXL mikině a s barevnými prameny ve vlasech. Nechápal jsem.
Chová se fakt divně
Z počátku mi
nevadilo, že je mamka o dvanáct let starší než Petr, kdyby nezačala všechno
přizpůsobovat jemu. Poslouchá hudbu, kterou dřív nesnášela. Začala říkat věci
jako „hej kámo“ nebo „mega vibe“ – fakt to není vtip! Jednou přišla do mého
pokoje v kraťasech, které bych kvůli vyzývavosti nedoporučil ani své přítelkyni
a ptala se: „Není to moc? Petr říkal, že to vypadá sexy.“ Odpověděl jsem
upřímně: „Mami, je to moc. Fakt moc!“
Místo mámy, která mě vždycky podporovala, mám teď doma někoho, kdo se snaží dohnat ztracená léta. No budiž, chápu, že se v nejlepším věku ocitla sama, ale proč ty roky dohání tak trapně?
Stydím se za ni
Rád bych doma představil Anetu, skvělou holku, do které jsem blázen – lepší jsem snad nemohl potkat. Anet by také mámu ráda poznala, líbí se jí, že máme hezký vztah, to ona s mámou nemá. Ale popravdě se toho setkání dost bojím. Za mámu se prostě často stydím. Chová se, obléká i mluví trapně. Anetě jsem to samozřejmě vysvětlil, smála se. „Neblbni, nebuď tak prudérní, ať si mamka zablbne, dokud to jde, vždyť jste to měli hrozně těžké,“ řekla. Byl jsem rád, že nic neřeší, ale klid mi to do života nepřineslo.
Nedávno, když mamka odcházela na nějakou party v crop topu s třásněmi, evidentně bez podprsenky jsem se neudržel a řekl jí, co si myslím. Nezlobila se, kupodivu se usmála a pohladila mě po tváři jako malý děcko a řekla: „Láďo, já jsem dlouho nežila. A teď mám konečně pocit, že žiju. Přej mi to.“ Co jsem na to měl říct? Rezignoval jsem a doufám, že jí to časem přejde.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].