Jana (41): Manželovi jsem připravila tajnou oslavu čtyřicátin. Jeden nezvaný host zničil všechno, co jsme spolu léta budovali

S Alešem jsme manželé už osm let. Máme hezký vztah. Můj muž je laskavý, pozorný člověk, na kterého se můžu spolehnout v každé situaci. Moc ho miluju a nedokážu si bez něj představit život. Když se blížily jeho čtyřicátiny, rozhodla jsem se uspořádat mu tajnou oslavu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (42): Můj manžel je šílený puntičkář. Okolí mě lituje, ale já jsem spokojená

Manžel slavil čtyřicátiny

Kulatiny mého manžela se rychle blížily. Bral to s nadhledem, říkal, že je jako víno – čím starší, tím lepší. A co si budeme povídat, měl pravdu. Naplánovala jsem menší oslavu pro rodinu a pár nejbližších přátel. Všechno jsem samozřejmě držela v tajnosti, chtěla jsem ho překvapit. Nenápadně jsem se ho ptala, jak by si ten den představoval. Řekl, že by rád zašel do kina a pak na kafe.

„Tak jo,“ souhlasila jsem. „Ale kavárnu vyberu já.“

„Dobře, miláčku,“ usmál se.

Dokonce ani dětem jsem nic neřekla. Znám je, neudržely by tajemství. Byla jsem plná radosti a očekávání. Všechno bylo perfektně připravené. Netušila jsem, že se něco může pokazit...

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (38): Manžel nechce jezdit na dovolenou, prý to jsou vyhozené peníze. Je mi to líto hlavně kvůli dětem

Nečekaný host

Po kině jsme zamířili do kavárny, kde už čekali hosté. Všechno šlapalo jako hodinky. Aleš nic netušil a jeho výraz byl pro mě tou nejkrásnější odměnou za čas věnovaný organizaci oslavy. „Všechno nejlepší, lásko!“ řekla jsem a políbila ho. Byl opravdu dojatý.

Předávaly se dárky, gratulovalo se. Od nás s dětmi dostal nový mobil, měl z něj velkou radost. Oslava měla skvělou atmosféru. Všichni se bavili. A hlavně... Aleš se usmíval.

Pak jsem si ale všimla muže, který stál u dveří. Neznala jsem ho. Jen tam stál a pozoroval nás. „Kdo to je?“ zeptala jsem se švagrové.

„Nevím. Možná někdo z personálu...“

„Ne, určitě ne...“ řekla jsem, protože to nevypadalo, že by pracoval v kavárně. Šla jsem za Alešem a zeptala se, jestli ho zná. V tu chvíli úplně zbledl.

„To snad není pravda...“ zašeptal a šel rovnou k tomu muži.

Mohlo by Vás zajímat:

Regina (30): Tchyně mi prozradila rodinné tajemství. Manžel se to nesmí nikdy dozvědět, zhroutil by se mu celý svět

Zjistila jsem rodinné tajemství

Zůstala jsem stát jako opařená. Netušila jsem, co se děje. Aleš s tím mužem o něčem mluvil a pak spolu odešli ven. Vyběhla jsem za nimi. „Může mi někdo vysvětlit, co se tady děje?“ zeptala jsem se.

„Miláčku... nevím, jak ti to říct... To je můj bratr,“ řekl Aleš a rozpačitě se koukal do země.

„Jaký bratr? Vždyť jsi přece jedináček.“

„No... nejsem.“

Ten muž se jmenoval Adam. Tvrdil, že byl po porodu omylem oddělen od rodiny. Aleš zůstal s rodiči, Adam skončil v dětském domově. O ničem takovém jsem nikdy neslyšela. Tchyně o tom nemluvila, ale teď mi to bude muset vysvětlit. Neváhala jsem a šla ji přivést.

„Proboha...“ hlesla, byla úplně v šoku. „Řekli mi, že druhé dítě zemřelo. Dokonce byl i pohřeb.“ A pak omdlela. Nastal naprostý chaos.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (35): Manžel prý má nárok na únavu, zatímco já musím zvládnout práci i domácnost. Připravila jsem mu překvapení

Můj muž se změnil

Ukázalo se, že Aleš se s Adamem už nějakou dobu znal. Hlava mi z toho šla kolem. A pak to přišlo – Aleš se změnil. Během pár dní byl úplně jiný. Zkusila jsem s ním o tom mluvit, ale nic jsem se nedozvěděla. Uzavřel se do sebe. Nic ho netěšilo. Byl jako splasklý balónek. Měla jsem o něj strach. Odcházel z domu na celé hodiny. A já se trápila.

Pak mi jednoho dne řekl, že odjíždí. „Musím najít sám sebe... Ať už to znamená cokoliv,“ řekl. Zabalil si kufr a odešel. Ani se nerozloučil s dětmi.

„Kdy se vrátíš?“ zeptala jsem se.

„Nevím.“

„Zavoláš?“

„Možná...“

Jakmile se za ním zavřely dveře, měla jsem pocit, že mi puká srdce. Byla jsem v šoku. Přála jsem si, aby se Adam neukázal na té oslavě. Do té chvíle jsme s Alešem měli skvělé manželství. Nechápu, jak někdo může přijít a všechno rozbít.

Mohlo by Vás zajímat:

Běla (65): Můj manžel se v důchodu stal klaunem na sociálních sítích. On je spokojený, ale sousedé se nám smějí

Nevím, co mám říct dětem

Už jsou to tři měsíce. O Alešovi vůbec nic nevím. Volám mu, ale nebere to. Napsal mi jen jednu zprávu, že se nemám bát. To se snadno řekne. Děti se pořád ptají, kde je. Dochází mi výmluvy. Co jim mám říct? Že táta má krizi?

Nevím, co bude dál. Snažím se fungovat, jenže mě to stojí spoustu sil. Chci ho pochopit, ale zároveň jsem na něj hrozně naštvaná. Netuším, kde je a co dělá. Nespím. Nemám chuť k jídlu. Někdy přemýšlím, co bude, až – jestli – se vrátí. Doufám v to. Ale čím déle je pryč, tím víc mám pocit, že udělal chybu. Přemýšlím o rozvodu. Jak odpustit někomu, kdo si prostě zmizí?

Přestala jsem si ho idealizovat. Strašně bych chtěla vědět, co se stalo mezi ním a Adamem. Jejich setkáni všechno změnilo a asi i zničilo. Zatím čekám. A doufám, že se Aleš vrátí. I když jsem na něj možná zlá a naštvaná, pořád ho miluju...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jindřiška (54): Manžel je jako malý kluk. Aby mohl ujet na kole svých 100 kilometrů denně, utíká tajně z domova

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].